Právní aspekty jízdy načerno v dopravních prostředcích
František Janda

dilpomová práce, Masarykova univerzita, 2012

Práce se zabývá především právním postavení revizora při kontrole jízdenek a při ukládání přirážek, klasifikací ukládané sankce za nepředložení platného jízdního dokladu a klasifikací právního vztahu mezi dopravcem a cestujícím bez jízdenky.

Diplomová práce je velice pěkně napsaná, pracuje snad se všemi zdroji, které o této právních aspektech přepravní kontroly píší.
(pozn.: Nevýhodou většiny zdrojů ovšem je, že se váží k dřívější právní úpravě a že je nelze vždy úplně aplikovat na současné vztahy.)

Z obou paralelek - zda při jízdě bez platné jízdenky je či není uzavřena přepravní smlouva - se autor práce kloní k názoru, že přepravní smlouva uzavřena je.
Na to navazuje v dalším rozhodování o věci, kde se opět názory různí, tj. zda přirážka je smluvní pokutou nebo penále, zastává autor názor, že jde o smluvní pokutu.

Disputace

Omezení rozsahu diplomové práce oproti revizorské praxi:
Do rozboru nejsou zahrnuty případy uložení přirážky za porušení přepravního řádu, za neuposlechnutí pokynu pověřené osoby, za znečištění vozidla a za rušení klidné přepravy nebo jiné obtěžování cestujících.
Toto téma by práci jistě ucelilo, avšak nebylo uvedeno v zadání.
Podobně se práce omezuje na kontrolu jízdenek především v městské hromadné dopravě a trochu opomíjí (byť nevylučuje) dopravu železniční a linkovou, kde kontroly probíhají také a kde je trochu odlišná problematika oproti MHD.

Zda při jízdě bez zaplaceného jízdného přepravní smlouvní smlouva uzavřena je či není, rozebírá článek "vyklad_prepravni_smlouva" na portálu revisor.cz, kde se jeví jízda bez jízdenky jako vztah mezi dopravcem a cestujícím s uzavřenou přepravní smlouvou, avšak zároveň s porušením podmínek smlouvy ze strany cestujícího. Tedy ve shodě s diplomovou prací.

V klasifikaci sankce se již názory rozcházejí.

Smluvní pokuta nebo penále?

Úvodem

Z pohledu cestujícího lze přirážku (přirážku k jízdnému) hodnotit různými způsoby:
- jako sankci, ať již jako smluvní pokutu nebo jako penále (pro případ porušení podmínek tarifu i pro případ porušení podmínek přepravy)
- jako paralelní tarif s náhodným, loterijním prvkem (jen u tarifních deliktů)

Z pohledu dopravce lze přirážku (přirážku k jízdnému) hodnotit různými způsoby:
- prevence proti jízdám bez zaplacení jízdného, proti jízdám se zaplacením nižšího jízdného nebo proti jinému porušení tarifní nebo přepravní kázně
- paušální náhrada škod, které vznikly (mohly vzniknout) dopravci zkrácením tržby v minulosti ze strany cestujícího (jen u tarifních deliktů)

Z pohledu práva lze přirážku (přirážku k jízdnému) hodnotit různými způsoby
(pro případ porušení podmínek tarifu i pro případ porušení podmínek přepravy):
- penále (sankce uložená na základě zákona)
- smluvní pokuta (sankce uložená na základě dohody smluvních stran, zde akceptací smluvních přepravních podmínek dopravce)

Rozbor

Zákon 111/1994 Sb. i zákon 266/1994 Sb. v platném znění hovoří pouze o přirážce a o přirážce k jízdnému.
Přirážku (přirážku k jízdnému) oba zákony nijak nezařazují do kategorií "smluvní pokuta" nebo "penále".
To prvně činí až nález Ústavního soudu Pl. ÚS 33/2000 (kterým ÚS zamítl návrh OS v Karviné na zrušení přirážek k jízdnému pro nerovnoprávnost), který označuje přirážku (přirážku k jízdnému) za smluvní pokutu, na kterou spolu s ostatními podmínkami přistupuje cestující uzavřením přepravní smlouvy a která může být vůči cestujícímu nárokovaná v případě porušení podmínek přepravy.

Nález Ústavního soudu I.ÚS 276/01 ze dne 11.03.2003 (vztahuje se k jízdě bez platné jízdenky dne 2. 2. 1998 a potvrzuje, že vyhláška o městském přepravním řádu 127/1964 Sb. byla ke dni jízdy stále v účinnosti a byla součástí právního řádu) již hovoří o přirážce (přirážce k jízdnému) jako o penále.
Podobně III. ÚS 274/01 ze dne 1. 11. 2001 ke dni jízdy 7. 1. 1998; podobně sp. zn. III. ÚS 275/01 z 13. 12. 2001, IV. ÚS 274/01 z 19. 2. 2002, II. ÚS 275/01 z 28. 1. 2003.

Nálezy jsou sice z vydány později, než nález Pl. ÚS 33/2000, ale vztahují se k období staršímu.
V následujícím období právo na uložení přirážky (přirážky k jízdnému) vyplývá přímo ze zákona.
Oba zákony zmocňují dopravce výši přirážky (přirážky k jízdnému) specifikovat ve svých smluvních přepravních podmínkách až do výše zákonem daného limitu.
Zákonné oprávnění ukládat přirážky opětovně zakládá nový směr úvah, a to označení přirážky (přirážky k jízdnému) za penále.

Tomuto i nadále oponuje původní názor, tj. označení přirážky (přirážky k jízdnému) za smluvní pokutu. Argumentem je například, že nemůže jít o penále, protože výše sankce není dána obecně platným předpisem(*), ale je dána smluvním dokumentem, proto jde o smluvní pokutu. Dalším argumentem je, že o smluvní pokutě hovoří Ústavní soud.

Proti smluvní pokutě hovoří i následující argumenty:
(1) Podle ObčZ bylo zapotřebí písemné sjednání smluvní pokuty, přičemž ÚS soud (v případě sporu spotřebitele se společností UPC) zaujal názor, že smluvní pokuta musí být sjednána přímo, nemůže být uvedena pouze ve všeobecných obchodních podmínkách.
(2) Nyní OZ umožňuje odchýlit se od předložených veřejných obchodních podmínek (§ 1740, odst. 3 a § 1751odst. 2). Pokud by měla mít přirážka (přirážka k jízdnému) charakter smluvní pokuty pak, (A) by měl cestující možnost manipulace s výší smluvní pokuty (přirážky, přirážky k jízdnému) akceptováním nabídnuté služby s nepodstatnou odchylkou, kde by akcept s nepodstatnou odchylkou předal při nástupu řidiči nebo průvodčímu nebo kde by jej zaslal dopisem dopravci nebo by (B) měl možnost vydat své obecné přepravní podmínky, které by se ve výši přirážky rozcházely s dopravcovými SPP a tím pádem by nedošlo k platnému určení výše přirážky (přirážky k jízdnému). Tento postup je neakceptovatelný coby obcházení zákona.
(3) Silniční zákon i zákon o drahách umožňují uložit cestujícímu přirážku za porušení přepravního řádu. Co je porušením přepravního řádu je z většiny vyjmenováno v § 15 přepravního řádu, vyhlášky MDS 175/2000 Sb. V některých případech je porušením přepravního řádu i jednání, kterého se cestující dopustí mimo vozidlo, zejména na nástupišti, tzn. často mimo režim právě probíhající přepravní smlouvy (kouření na nástupišti či v hale před nástupem, před zahájením přepravy nebo po dojetí do cíle, po výstupu; podobně poškozování zařízení, jako třeba jízdních řádů, zastávkových označníků). V takovém případě by se přepravní řád se svými zákazy dostal do patové situace s argumentem delikventa "není smlouva - není smluvní pokuta". Oba zákony i přepravní řád nehovoří o osobě s uzavřenou přepravní smlouvou, ale hovoří o "cestujícím". "Cestující" je jednak označení smluvní strany u přepravní smlouvy, ale je i označením zájemce, tedy smluvní strany budoucí a je i označením smluvní strany, které již bylo ze smlouvy plněno. (Srov. "kupující" před uzavřením smlouvy nebo po splnění smlouvy, po např. § 2084, § 2100 OZ)
(4) Ne vždy je přirážka příjmem dopravce. V případě sjednané externí přepravní kontroly může nějakým smluvním podílem připadat přirážka externímu subjektu, to by snižovalo náhradu škody dopravci za např. poničené jízdní řády.
(5) Není zcela jednoznačný názor, že nemůže jít o penále z důvodu, že není stanovena výše sankce: Je pravdou, že zákon výši přirážky (přirážky k jízdnému) vysloveně nevyčísluje (ani jako pevnou částku, ani jako násobek nezaplaceného jízdného apod.), na druhé straně zákon stanovuje způsob určení přirážky (přirážky k jízdnému) a určuje, že přirážka (přirážka k jízdnému) je ve výši 1500 Kč a nebo v nižší částce. Přitom s částkou 1500 Kč je cestující obecně obeznámen, a smluvní složka může být jen cestujícímu ku prospěchu.

Názorům, že stát zasahuje zákonem do soukromoprávní sféry uzákoněním přirážky (přirážky k jízdnému), lze namítat:
- Výši přirážky stanovuje dopravce; dopravce se může práva na přirážku generálně vzdát neuvedením její sazby nebo vysloveným uvedením nulové částky.
- Přirážku (přirážku k jízdnému) je pověřená osoba uložit oprávněna, nikoli povinna.
- Dopravce má ve své kompetenci uloženou přirážku snížit.
- Cestující může pro svůj transport použít "méně rizikovou" přepravu, např. individuální.
Obě strany, jak dopravce, tak cestující, mohou zásah státu do soukromé sféry odeliminovat.

Dosavadní názory hodnotily pouze přirážku (přirážku k jízdnému) za neprokázání se platnou jízdenkou (ve smyslu novějších předpisů pak platným jízdním dokladem).
Zcela je ignorována existence přirážek za to, že cestující nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje vozidlo nebo svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje.

Pokud bych se držel vymezených kategorií:
Přirážka a přirážka k jízdnému ukládaná cestujícímu pověřenou osobou (revizorem, průvodčím, řidičem/strojvedoucím) je uložena na základě zákona ve výši stanovené smluvním dokumentem (smluvními přepravními podmínkami) a ve výši limitované zákonem.
Přirážka a přirážka k jízdnému má charakter penále se smluvním prvkem.

Mít charakter penále však neznamená být penále.

Dva Židé se přou o to, kdo bude o svátku troubit na šofar. Spor se dostane až k soudu. Soudce se mimo jiné ptá: "Co je to ten šofar?" Dostene se mu odpovědi, že je to taková trumpeta. Po vynesení rozsudku přijdou oba Židé za soudcem a jednohlasně opravují: "Šofar ale není žádná trumpeta. To je prostě šofar."

Při volnějším výkladu by se nechala přirážka (přirážka k jízdnému) "zařadit" takto:
Přirážka (přirážka k jízdnému) je jen a pouze přirážkou (přirážkou k jízdnému); není ani smluvní pokutou a ani penále, byť vykazuje více či méně jejich rysy. Přirážka (přirážka k jízdnému) je samostatnou sankční kategoríí.

--------

Související nálezy ÚS

Pl. ÚS 33/2000

Smlouva o přepravě v městské hromadné dopravě je uzavírána konkludentním jednáním spočívajícím na straně cestujícího v nástupu do příslušného dopravního prostředku. Zvláštnost této smlouvy spočívá ve formě úhrady ceny za přepravu, která může být paušálně zálohová (síťové jízdenky), nebo přímá (platba řidiči anebo stanovený způsob znehodnocení předem zakoupené jízdenky při nástupu do vozidla). Tím, že cestující nastoupí do dopravního prostředku, konkludentně přistupuje na celý rozsah poskytované služby. Mlčky přistupuje i na další, obecně známé vedlejší ujednání smlouvy, totiž mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud však cestující nezaplatí před zahájením přepravy řádně a včas jízdné, které je cenou za poskytované služby, mlčky souhlasí i s tím, že mu bude účtována smluvní pokuta stanovená a vymáhaná pověřeným pracovníkem dopravce. Použití prostředku městské hromadné dopravy tak i nadále zůstává v plné dispozici občana jako cestujícího a je na jeho úvaze, zda za takto stanovených podmínek do dopravního prostředku nastoupí a smlouvu o přepravě uzavře.
zpět

III.ÚS 274/01 ze dne 1. 11. 2001

V ústavní stížnosti se dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, dle kterého daný právní vztah vzniká konkludentním jednáním a v němž je institut přirážky k jízdnému s ohledem na soukromoprávní povahu předmětného právního vztahu interpretován ve smyslu smluvní pokuty.

Přirážka k jízdnému představuje ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/2000 penále, tj. pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (§ 544 odst. 3 obč. zák.). Z pohledu ústavní akceptovatelnosti veřejnoprávního zásahu v oblasti smluv o přepravě je tímto vyjádřen i prostor přepravnými řády, vydanými dle § 772 obč. zák., nahradit stanovení sankce za nezaplacení jízdného smluvní pokutou normativní úpravou této sankce formou penále.

(poznámka: Místo 32/2000 je patrně myšleno 33/2000, neboť sp. zn. 32/2000 nic k tomuto tématu neobsahuje).
zpět

III.ÚS 275/01 ze dne 13. 12. 2001

V ústavní stížnosti se dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ve věci, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, dle kterého daný právní vztah vzniká konkludentním jednáním a v němž je institut přirážky k jízdnému s ohledem na soukromoprávní povahu předmětného právního vztahu interpretován ve smyslu smluvní pokuty.

Přirážka k jízdnému představuje ve smyslu nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 32/2000, penále, tj. pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (§ 544 odst. 3 obč. zák.). Z pohledu ústavní akceptovatelnosti veřejnoprávního zásahu v oblasti smluv o přepravě je tímto vyjádřen i prostor přepravními řády, vydanými dle § 772 obč. zák., nahradit stanovení sankce za nezaplacení jízdného smluvní pokutou normativní úpravou této sankce formou penále.

(poznámka: Místo 32/2000 je patrně myšleno 33/2000, neboť sp. zn. 32/2000 nic k tomuto tématu neobsahuje).
zpět

IV.ÚS 274/01 ze dne 19. 2. 2002

V ústavní stížnosti se dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. Pl. ÚS 33/2000, dle kterého daný právní vztah vzniká konkludentním jednáním a v němž je institut přirážky k jízdnému s ohledem na soukromoprávní povahu předmětného právního vztahu interpretován ve smyslu smluvní pokuty.
zpět

II.ÚS 275/01 ze dne 28. 1. 2003

V ústavní stížnosti se odkazuje i na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 21, nález č. 5; vyhlášen pod č. 78/2001 Sb.], podle něhož vzniká daný právní vztah konkludentním jednáním a v němž se institut přirážky k jízdnému s ohledem na soukromoprávní povahu předmětného právního vztahu kvalifikuje jako smluvní pokuta.
zpět

25. 10. 2014

| hlavní stránka > předpisy > náhled > diskuse - DP Aspekty jízdy na černo |