Přepravní smlouva - vznik, trvání a ukončení

Článek se týká pouze přepravy osob.

Citace předpisů:

Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
Dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády.
Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas.
Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.
Vznikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou měl cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem dopravních prostředků.
Škodu způsobenou na zavazadle přepravovaném odděleně od cestujícího dopravce nahradí podle ustanovení o náhradě škody při přepravě věci.
Občanský zákoník 89/2012 Sb., § 2550 - 2554

Vznik a splnění přepravní smlouvy o přepravě osob
(1) Uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu.
(2) Přepravní smlouva je uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla").
(3) Přepravní smlouva je splněna řádným provedením přepravy ve smluveném rozsahu podle uzavřené přepravní smlouvy.
(4) Za splnění přepravní smlouvy se považuje rovněž provedení přepravy v jiném než ve smluveném rozsahu, došlo-li k oprávněnému vyloučení cestujícího z přepravy dopravcem pověřenou osobou.
Vyhláška MDS 175/2000 Sb. (přepravní řád ve znění novely 374/2020 Sb.), § 3

(1) Uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu.
(2) Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla").
(3) Přepravní smlouva je též uzavřena, umožní-li dopravce cestujícímu nastoupení do vozidla bez jízdenky a jízdné cestující zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla.
Vyhláška MDS 175/2000 Sb. (přepravní řád ve původním znění), § 3

K vydání tohoto ustanovení je ministerstvo zmocněno na základě § 18b zákona 111/1994 Sb. v platném znění a na základě § 37, odst. 3 a 7 zákona 266/1994 Sb. v platném znění.

Výklad, či spíše úvaha:

Po sepsání konceptu vyvstala otázka: "K čemu tenhle článek vůbec je? Ve své podstatě vede odnikud nikam."
Položme si otázku, k čemu vlastně pojem přepravní smlouva slouží?

Přepravní smlouva dává dopravci právo na jízdné a cestujícímu právo na přepravu. Z přepravní smlouvy vyplývají oběma stranám i další povinnosti.

Uzavření smlouvy

Na základě pověření zákonem definuje Ministerstvo dopravy a spojů v přepravním řádu uzavření smlouvy.
Zakoupení jízdenky obecně platné (obvyklé v MHD) není uzavřením přepravní smlouvy; ve vztahu k občanskému zákoníku jde o smlouvu inominátní.

Původní definice vzniku přepravní smlouvy podle přepravního řádu nebyla vhodně formulovaná, a proto byla novelou (v roce 2020) tato definice upravena.
(Podle vyhlášeného znění mohl smlouvu uzavřít cestující s jízdenkou; cestující bez jízdenky by nebyl účastníkem smlouvy.)
Nyní i přepravní řád (ve shodě s níže uvedeným zákonem a nálezy soudu) bere jako počátek přepravní smlouvy nástup cestujícího do vozidla (resp. do placeného prostoru metra). Přepravní smlouva může být uzavřena i před nástupem do vozidla; vyplývá tak ze slova "nejpozději". To přichází v úvaku v případě, kdy si cestující v předprodeji pořídí jízdenku pro jednotlivou jízdu na konkrétní spoj či konkrétní vlak a kde nenastoupením jízdy na straně cestujícího je jízdenka neplatná.
Přepravní smlouvou vzniká vztah se vzájemnými právy a povinnostmi.
(přepravní řád, § 3)

Vedle vymezení přepravní smlouvy ministerstvem (vyhláška 175/2000 - přepravní řád) vykládá uzavření přepravní smlouvy ve svých nálezech Ústavní soud.
Smlouva je uzavřena tím, že cestující nastoupí do vozu, začne využívat službu. Uzavírá konkludentní smlouvu (tj. smlouvu, uzavřenou bez formalit nebo i mlčky). Smlouvu uzavírá se všemi podmínkami, za jakých je smlouva nabízena. Pokud však cestující užívá službu a za tu nezaplatí, porušuje tím podmínky uzavřené smlouvy.
Smluvní svoboda cestujícího spočívá v tom, že se rozhodne přijmout nabízené podmínky služby (zaplacení jízdného, dodržování pořádku, podrobení se kontrole nebo i sankci), a nebo že se rozhodne přepravit se jinak (vlastním vozem, bicyklem, pěšky, taxi).
(nález 78 ústavního soudu, sp. zn. N 5/21 SbNU 29)

Podívejme se na uzavření přepravní smlouvy z třetího hlediska, z hlediska občanského zákoníku. Ten říká v § 2550, že "Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné".
Stanovuje tak stranám synallagmatické povinnosti, nepodmiňuje smlouvu zaplacením jízdného. Je tedy ve shodě s výkladem ÚS i s novelizovaným přepravním řádem. Ale ani občanský zákoník 40/1964 Sb. s nevyjadřoval odlišně: Ten - jinými slovy řečno - umožňoval domáhat se plnění ze smlouvy jen tomu cestujícímu, který sám plnil; pochopitelně pak jinému, který jízdné nezaplatil, nárok na věcné plnění nevznikl.

Uzavření přepravní smlouvy dětmi

Dítě do 6 let nemůže uzavřít přepravní smlouvu.
Přepravní řád výslovně nepovoluje samostatnou přepravu dětí do 6 let. Přepravní řád i cenový výměr Ministerstva financí hovoří o cestujícím, který sebou může vzít jedno nebo více dětí do 6 let. V duchu těchto předpisů je dítě chápáno jako specifický druh "zavazadla", a ne jako smluvní subjekt.

Také občanský zákoník v § 31 uvádí ohledně nezletilých
"způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku",
z čehož lze usoudit na nezpůsobilost dítěte do 6 let uzavřít přepravní smlouvu.
To zejména pro předpokládanou neznalost místopisu a neznalost čtení (označení vozu).

U starších dětí řešil Ústavní soud dva případy cestujících věku 11 a 12 let. Tyto cestující se domáhaly stížností u ÚS konstatování své právní nezpůsobilosti k akceptování přirážky k jízdnímu jako jedné z podmínek přepravy. ÚS vydal nálezy, podle nichž jsou obě nezletilé cestující způsobilé uzavřít přepravní smlouvu v plném rozsahu (III. ÚS 1019/08 a II. ÚS 3176/12).
Podobně u nálezu II. ÚS 1864/16 vidí Ústavní soud odpovědnost jedenáctileté cestující, to i v doprovodu matky, avšak zdráhá se určit věk cestujícího dítěte, kdy odpovědnost za jízdenku přechází z dítěte na rodiče. (Ke stanovení takového věku nebyla stížnost vedena; přes vyhýbavý názor ÚS se nabízí výše zmíněný přepravní řád a cenový výměr se souhlasně stanovenou věkovou hranicí 6 let - to jako minimum; nedá se vyloučit i věk pozdější jako např. absolvování první třídy základní školy.)

Přepravní kontrola

Sama kontrola jízdenek v sobě kumuluje několik konjugovaných faktorů:
1. Cestující zaplatil za jízdenku či jiná osoba uhradila ve prospěch cestujícího jízdné. Nebo cestující je zproštěn platby jízdného.
2. Cestující si jízdenku převzal (důležité na ČSAD a ČD), popřípadě v některých tarifních systémech na jízdence vyznačil započetí jízdy (nejčastěji v MHD), popřípadě je cestující držitelem jízdního dokladu pro bezplatnou přepravu.
3. Cestující nástupem konkludentně uzavírá přepravní smlouvu.
4. Cestující má jízdní doklad u sebe nebo ve svém bezprostředním dosahu. Ne však u odbavujícího řidiče či průvodčího.
5. Cestující je ochoten se bez obstrukcí podrobit kontrole a jízdní doklad předloží.

Teprve splněním všech uvedených podmínek - nejen uzavžením přepravní smlouvy - cestující při kontrole "projde bez ztáty kytičky".

Splnění přepravní smlouvy

Přepravní smlouva je - ve znění OZ - splněna na straně dopravce přepravením cestujícího do cílové zastávky, jak udává § 2550 OZ, a to řádně a včas, jak ukládá § 1908 OZ.
Stejně tak splnění smlouvy uvádí výslovně přepravní řád. Vedle toho přepravní řád uvádí variantu ukončení přepravní smlouvy oprávněným vyloučením cestujícího.

Nechá se předpokládat také jednostranné ukončení přepravní smlouvy cestujícím:
Cestující ukončí svoji cestu na dřívější zastávce, než do které platí jeho jízdenka (tzn. ukončení neuplatněním práva na zbytek cesty nebo nemožností toto právo po výstupu dále uplatnit).
Nelze dost dobře požadovat po dopravci, aby naháněl cestujícího, který vystoupil dříve, a přepravil jej do cílové zastávky i proti jeho vůli.

Přepravní smlouva je splněna na straně cestujícího zaplacením za přepravu a dodržováním přepravního řádu po celou dobu přepravy.

Porušení smlouvy cestujícím nezaplacením jízdného:
Pokud by se (i bez provedení přepravní kontroly, např. přiznáním cestujícího) prokázalo, že cestující jezdí a neplatí, je průchodné řešení, požadovat po cestujícím úhradu dlužného jízdného.
Nelze však po tomto cestujícím požadovat přirážku za každou nezaplacenou jízdu takto zjištěnou. Přirážku lze uložit pouze za nepředložení jízdenky při kontrole, nikoli za samotné nezaplacení jízdného přiznané (dodatečně zjištěné) v době mimo vlastní přepravu.

Průběh přepravní smlouvy

Obě mezní hranice přepravní smlouvy jsou dány.
Jak je tomu s průběhem přepravní smlouvy? Cestující nemusí vždy cestovat jedním vozem od svého startu do svého cíle. Cestující může v některých případech oprávněně přerušit jízdu či na jednu jízdenku jet tam i zpět, může přestupovat. Cestující může mít na jednu jízdu více jízdních dokladů (například časovou jízdenku za některé zóny integrované dopravy a jízdenku pro jednotlivou jízdu za navazující úsek, ve kterém časová jízdenka neplatí).

Jaká práva a povinnosti má ve chvíli "nejízdy" cestující a jaká práva a povinnosti má v ten čas dopravce?
Otázku bychom rozdělili na záležitosti zbytku přepravy cestujícího a na záležitosti dalšího vzájemného chování.

Předně u obou smluvních stran zůstává zachováno jejich označení - dopravce a cestující.
Žádný obecně platný předpis neurčuje, že by se po dobu "nejízdy" měly subjekty označovat jinak. Nakonec i zákony 111 a 266/1994 Sb. hovoří o dopravci a cestujícím už ve fázi před uzavřením přepravní smlouvy.

Zbytek přepravy
Při nevyčerpání nároku z jízdenky (umožňuje-li to tarif a smluvní přepravní podmínky) trvá cestujícímu jeho právo na zbytek přepravy, naopak dopravci zůstává povinnost přepravu provést, pokud cestující své právo uplatní.
Přepravní smlouva pak je splněna dokončením přepravy do cíle v souladu s jízdenkou a nebo do dřívějšího cíle, pokud se cestující rozhodl zbytek jízdenky nevyužít a svého práva na přepravu se tak vzdát (ať s vrácením alikvotního jízdného nebo bez něho).
Případ přerušené jízdy (svévolné přerušení, přestup apod.) je obdobný případu jízd s časovou jízdenkou.

Vzájemné chování
Dopravce je povinen se o cestující starat a poskytovat jim určitou péči (např. ObčZ 40/1964 Sb.), na druhé straně cestující je povinen se chovat slušně a v souladu s přepravním řádem.
Obě tyto povinnosti jsou však vázány na přepravu. Obecně platné přepisy chápou přepravu v širším významu, než jen pohyb v jedoucím voze (viz možnost používání společenských a kulturních zařízení, ta jsou na nádražích, a ne ve vozech).
Povinnost péče dopravce o cestujícího a povinnost cestujícího slušně se chovat v době "nejízdy" se tedy vztahuje i na dobu přerušení vlastní přepravy (přepravy v užším slova smyslu), pokud cestující čeká v přepravních prostorech na příjezd dalšího spoje nebo pokud z nějakého spoje v přepravních prostorech vystoupil.
Na druhé straně pokud cestující přepravní prostory opustí a jde si v pauze mezi použitím dvou spojů vyřizovat své záležitosti, nemá dopravce povinnost o cestujícího pečovat, a ani cestující nemusí se chovat v mezích daných přepravním řádem (může např. kouřit, zpívat).

Práva z uzavřené přepravní smlouvy versus platnost jízdenky

Cestující s jízdenkou pro jednotlivou jízdu
Že záleží především na plnění závazků ze smluv, je patrné z následující ukázky.

Například:
Cestující má jízdenku, jejíž platnost končí v 15:30. Podle jízdního řádu má vůz dojet do cílové zastávky cestujícího v 15:25, tedy v době platnosti jízdenky.
Avšak pro závadu na vozidle vůz dojede do cílové zastávky cestujícího až v 15:40.

Na první pohled je jízdenka cestujícího při příjezdu do zastávky již neplatná. Avšak dopravce nesplnil svůj závazek přepravit cestujícího včas.

Paradox kontroly jízdenek
Ve všech ostatních typech smluvních vztahů (koupě, ubytování apod.) si smluvní strany kontrolují, zda protistrana dodržuje sjednané podmínky smlouvy.
Ne až tak v přepravě.
Zde revizoři nekontrolují platnost přepravních smluv, ale kontrolují platnost jízdenek. I když se předložení platné jízdenky s dodržením podmínek přepravní smlouvy značnou měrou kryjí, totožné však nejsou.

Dochází k paradoxu, že na jedné straně cestujícímu nebylo dodáno plnění nabízené smlouvou, že by měl dopravce doplnit, co cestujícímu nedal (de facto uskutečnit náhradní přepravu). Na druhé straně cestující má jízdenku neplatnou, cestující se vystavuje riziku sankce za to, že se domáhá svého práva na dokončení své přepravy.
Přirážku (přirážku k jízdnému) však zde nelze cestujícímu uložit - brání tomu ustanovení občanského zákoníku:

V uvedeném případě je dopravce dlužníkem v prodlení, tj. dopravce nesplnil vůči cestujícímu řádně a včas svůj závazek dopravit jej podle jízdního řádu na místo.
Občanský zákoník uvádí: "smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení" a přepravní řád, na který se občanský zákoních v detailech odkazuje, uvádí "závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas".
Tedy právo na dojetí do cíle vidí občanský zákoník jako protihodnotu zaplacení jízdného a jako prioritní. Nejde tedy jen o právo cestovat, dokud neuplyne exspirační okamžik jízdenky.
Stejně tak § 40, odst. 1 přepravního řádu (175/2000 Sb.) dává cestujícímu právo na dokončení přepravy v důsledku zpoždění spoje.

To je důvod, proč dopravce má dovézt cestujícího do jeho cílové zastávky i po ukončení platnosti jízdenky, kde propadnutí jízdenky způsobil dopravce.
Je také třeba vzít v potaz, že dlužníku v prodlení (zde dopravci) zákon ukládá dodatečné splnění závazku; ne, že prodlením závazek zanikne (§ 1969 OZ).

Přirážka k jízdnému je uzákoněna proto, aby cestující nebral neoprávněně bezplatné užitky z veřejné dopravy.
Uložit cestujícímu přirážku, za to, že se domáhá toho plnění, které si zaplatil, jde proti duchu zákona a je ze strany dopravce zneužitím práva.
OZ v § 580 uvádí: "Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům [tedy zde uložení přirážky dopravcem, pozn. autora], jakož i právní jednání, které odporuje zákonu [přirážka má sloužit jen jako prevence (sankce) před neplacením jízdného, ne jako zdroj financí od cestujících jedoucích ve zpožděném voze, poz. autora], pokud to smysl a účel zákona vyžaduje."
Proto cestujícímu nelze uložit přirážku za časově propadlou jízdenku, pokud nebyla přeprava dokončena včas z viny dopravce nebo vlivem vnějších okolností.
V případě sporu by bylo třeba poukázat také na § 1812 OZ, který zakazuje odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele.
Analogicky je v jiném případě nemožnost uplatnění smluvní pokuty při včasném odstoupení spotřebitele od distanční (kupní) smlouvy.

Dále je zde ustanovení živnostenského zákona (platí pro silniční dopravu, neplatí pro dopravu drážní, námořní a leteckou), a to že "Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem." (§ 2)
Zde je podmínka vlastní odpovědnosti dopravce.
Zpoždění spoje - a to i z vnějších příčin - jde k tíži dopravci.

Výše uvedený výklad je třeba diskutovat také s § 42 přepravního řádu (175/2000 Sb.):
Jestliže ve veřejné drážní a silniční osobní dopravě nebyl cestující přepraven včas, nemá právo na náhradu škody.
Podle tohoto ustanovení cestující nárok na náhradu škody nemá; nechá se to odůvodnit nevypočitatelností dopravní situace, nemožností dopravce odpovídat za nenadálé změny v provozu.
Škoda, o které se zde hovoří je škoda vzniklá vztahem s třetí stranou (zmeškání divadelního představení, zmeškání odjezdu spoje jiného dopravce či odletu letadla, pozdní příchod do zaměstnání apod.). To proto, že jen cestující je schopen vyhodnotit důležitost své cesty a s rostoucí důležitostí má cestovat s patřičným předstihem. (Pro srovnání: Rodinné klenoty bude osoba schovávat v bankovní schránce, a neuloží je v nádražní úschovně.)
Škodou, na jejíž náhradu nemá cestující nárok, není neprovedená přeprava.

Je namístě zde podotknout, že přirážka za neprokázání se platným jízdním dokladem nebo přirážka za porušení přepravního řádu je uložena na základě zákona, nikoli na základě smluvních přepravních podmínek. Nejedná se tedy o smluvní pokutu jako takovou, uložení přirážky proto není podmíněno výkladem, zda k uzavření přepravní smlouvy došlo či nikoli nebo zda smluvní přepravní podmínky omezují právo cestujícího dojet.

Shrnuto: Cestující se jízdou i po ukončení časové platnosti jízdenky ve zpožděném voze domáhá dodání věcného plnění, které si zaplatil a které mu nebylo dopravcem dodáno jako protihodnota při plnění přepravní smlouvy. K odpovědnosti za zpoždění má blíž dopravce než cestující, a uplatňování sankce za propadnutí jízdenky vzniklé nedodržením jízdního řádu dopravcem je v rozporu s dobrými mravy.
Není možné sankcionovat cestujícího za to, že se domáhá svých práv.

Cestující s dlouhodobou časovou jízdenkou
Cestující s tzv. legitimací, šalinkartou nebo lítačkou, jak se často časovým jízdenkám říká, je na tom svým způsobem bit. Jakákoli náhradní přeprava se stejně vejde do jeho práv z časové jízdenky a cestujícímu ve své podstatě není poskytnuta náhrada za odpadlý spoj.
Ale nic netrvá věčně, ani časová jízdenka není nekonečná. Cestujícímu se může výpadek jeho spoje přihodit v posledních okamžicích platnosti jeho časové jízdenky. Pak - viz výše.

Roman Janda
16. 3. 2013
(revize ve vztahu ke změně OZ dne 19. 2. 2014; archívní článek podle ObčZ 40/1964 zde)
úprava a doplnění 19. 11. 2014, 14. 12. 2015, 4. 1. 2016, 26. 1. 2019, 20. 12. 2024 oprava po novele PŘ)

| hlavní stránka > předpisy > výklad přepravní smlouvy |
přímá adresa této stránky http://www.revisor.cz/index03310.htm