Přepravní smlouva - vznik, trvání a ukončení

Článek se týká pouze přepravy osob.

Citace předpisů:

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas.
Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády.
Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas.
Občanský zákoník 40/1964 Sb., § 760, 761, 763

Vznik a splnění přepravní smlouvy o přepravě osob
(1) Uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu.
(2) Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla").
(3) Přepravní smlouva je též uzavřena, umožní-li dopravce cestujícímu nastoupení do vozidla bez jízdenky a jízdné cestující zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla.
(4) Přepravní smlouva je splněna řádným provedením přepravy ve smluveném rozsahu podle uzavřené přepravní smlouvy.
(5) Za splnění přepravní smlouvy se považuje rovněž provedení přepravy v jiném než ve smluveném rozsahu, došlo-li k oprávněnému vyloučení cestujícího z přepravy řidičem nebo průvodčím vozidla nebo osobou dopravce, která se prokáže kontrolním odznakem, nebo jinou osobou dopravce, která se prokáže průkazem dopravce s oprávněním dávat cestujícím pokyny a příkazy, (dále jen "pověřená osoba").
Vyhláška MDS 1785/2000 Sb. (přepravní řád), § 3

K vydání tohoto ustanovení je ministerstvo zmocněno na základě § 18b zákona 111/1994 Sb. v platném znění a na základě § 37, odst. 3 a 7 zákona 266/1994 Sb. v platném znění.

Výklad, či spíše úvaha:

Po sepsání konceptu vyvstala otázka: "K čemu tenhle článek vůbec je? Ve své podstatě vede odnikud nikam."
Položme si otázku, k čemu vlastně pojem přepravní smlouva slouží?

Přepravní smlouva dává dopravci právo na jízdné a cestujícímu právo na přepravu. Z přepravní smlouvy vyplývají oběma stranám i další povinnosti.

Uzavření smlouvy

Na základě pověření zákonem definuje Ministerstvo dopravy a spojů v přepravním řádu uzavření smlouvy.
Zakoupení jízdenky obecně platné (obvyklé v MHD), zakoupení jízdenky platné pro určitý den a trasu (obvyklé na železnici) nebo zakoupení jízdenky s místenkou pro konkrétní spoj není uzavřením přepravní smlouvy.

K uzavření přepravní smlouvy dochází až tím, že s výše uvedenou jízdenkou a v souladu s její platností cestující nastoupí jízdu.
K uzavření přepravní smlouvy dochází také nástupem do vozu a zakoupením jízdenky (běžné u autobusové linkové dopravy), zakoupením nebo označením jízdenky (obvyklé u městské dopravy, možné u železniční dopravy, zejména na neobsazených zastávkách).
Soulad s tarifem a smluvními přepravními podmínkami, uvedený v citovaném odstavci 1 vyhlášky, si lze vyložit zejména tak, že předem zakoupená jízdenka musí být pro správný den, správnou nástupní zastávku nebo tarifní pásmo, plnohodnotná nebo se správnou a doloženou slevou, správně vyplněná nebo jinak označená, použitá oprávněnou osobou u jízdenek a slev na jméno atd, atd.
(přepravní řád, § 3)

Vedle vymezení přepravní smlouvy ministerstvem (vyhláška 175/2000 - přepravní řád) vykládá Ústavní soud uzavření přepravní smlouvy šíře.
Smlouva je uzavřena tím, že cestující nastoupí do vozu, začne využívat službu. Uzavírá konkludentní smlouvu (tj. smlouvu, uzavřenou bez formalit nebo i mlčky). Smlouvu uzavírá se všemi podmínkami, za jakých je smlouva nabízena. Pokud však cestující užívá službu a za tu nezaplatí, porušuje tím podmínky uzavřené smlouvy.
Smluvní svoboda cestujícího spočívá v tom, že se rozhodne přijmout nabízené podmínky služby (zaplacení jízdného, dodržování pořádku, podrobení se kontrole nebo i sankci), a nebo že se rozhodne přepravit se jinak (vlastním vozem, bicyklem, pěšky, taxi) (nález 78 ústavního soudu, sp. zn. N 5/21 SbNU 29)

Uzavření přepravní smlouvy má tedy dvojí výklad.


Podívejme se na uzavření přepravní smlouvy z třetího hlediska, z hlediska občanského zákoníku. Ten říká v § 760, že "Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas." Tedy zdánlivě shodně s definicí podle přepravního řádu. Ale ta shoda tam není. Toto ustanovení říká jen, že plnění z uzavřené smlouvy se může domáhat jen ten cestující, který sám z uzavřené přepravní smlouvy plnil tím, že zaplatil jízdné. Jinými slovy: Ze smlouvy o přepravě osob cestujícímu, který porušil povinnost zaplatit jízdné, nárok na přepravení do místa určení nevzniká.
Ustanovení § 760 občanského zákoníku nevylučuje uzavření přepravní smlouvy při nezaplacení jízdného.

Názoru Ústavního soudu nahrává i fakt, že situace není vždy černobílá, tedy že cestující platnou jízdenku má, nebo nemá žádnou.
Cestující může mít "poloplatnou" jízdenku, tedy například jízdenku, která by byla platná, pokud by se cestující prokázal dalšími nutnými doklady. Cestující s "poloplatnou" jízdenkou jízdenku zakoupil, jízdné podle tarifu uhradil a tím přepravní smlouvu uzavřel. Z důvodu pochybení na své straně však i přesto jízdenka není platná.

Je namístě zde podotknout, že přirážka za neprokázání se platným jízdním dokladem nebo přirážka za porušení přepravního řádu je uložena na základě zákona, nikoli na základě smluvních přepravních podmínek. Nejedná se tedy o smluvní pokutu jako takovou, uložení přirážky proto není podmíněno výkladem, zda k uzavření přepravní smlouvy došlo či nikoli.


Splnění přepravní smlouvy

Přepravní smlouva je splněna na straně dopravce přepravením cestujícího do cílové zastávky.
Jednak to uvádí výslovně přepravní řád, jednak to uvádí v obecných ustanoveních i občanský zákoník a to i u jiných typů smluv.
Vedle toho přepravní řád uvádí variantu ukončení přepravní smlouvy oprávněným vyloučením cestujícího.

Nechá se předpokládat také jednostranné ukončení přepravní smlouvy cestujícím:
Cestující ukončí svoji cestu na dřívější zastávce, než do které platí jeho jízdenka (tzn. ukončení neuplatněním práva na zbytek cesty nebo nemožností toto právo po výstupu dále uplatnit).
Nelze dost dobře požadovat po dopravci, aby naháněl cestujícího, který vystoupil dříve, a přepravil jej do cílové zastávky i proti jeho vůli.
Občanský zákoník ukončení smlouvy o přepravě neřeší.


Přepravní smlouva je splněna na straně cestujícího zaplacením za přepravu a dodržováním přepravního řádu po celou dobu přepravy.

Porušení smlouvy cestujícím nezaplacením jízdného:
Pokud by se (i bez provedení přepravní kontroly, např. přiznáním cestujícího) prokázalo, že cestující jezdí a neplatí, je průchodné řešení, požadovat po cestujícím úhradu dlužného jízdného.
Nelze však po tomto cestujícím požadovat přirážku za každou nezaplacenou jízdu takto zjištěnou. Přirážku lze uložit pouze za nepředložení jízdenky při kontrole, nikoli za samotné nezaplacení jízdného přiznané v době mimo vlastní přepravu.

Průběh přepravní smlouvy

Obě mezní hranice přepravní smlouvy jsou dány.
Jak je tomu s průběhem přepravní smlouvy? Cestující nemusí vždy cestovat jedním vozem od svého startu do svého cíle. Cestující může v některých případech oprávněně přerušit jízdu či na jednu jízdenku jet tam i zpět, může přestupovat.

Jaká práva a povinnosti má ve chvíli "nejízdy" cestující a jaká práva a povinnosti má v ten čas dopravce?
Otázku bychom rozdělili na záležitosti přepravy cestujícího a na záležitosti dalšího vzájemného chování.

Předně u obou smluvních stran zůstává zachováno jejich označení - dopravce a cestující.
Žádný obecně platný předpis neurčuje, že by se po dobu "nejízdy" měly subjekty označovat jinak. Nakonec i zákony 111 a 266/1994 Sb. hovoří o dopravci a cestujícím už ve fázi před uzavřením přepravní smlouvy.
Jistá paralela je třeba v pracovním právu, tedy že osoba je "zaměstnancem", i když je v neděli s rodinou na výletě a ne v práci.

Zbytek přepravy
Při nevyčerpání nároku z jízdenky (umožňuje-li to tarif a smluvní přepravní podmínky) trvá cestujícímu jeho právo na zbytek přepravy, naopak dopravci zůstává povinnost přepravu provést, pokud cestující své právo uplatní.
Přepravní smlouva pak je splněna dokončením přepravy do cíle v souladu s jízdenkou a nebo do dřívějšího cíle, pokud se cestující rozhodl zbytek jízdenky nevyužít a svého práva na přepravu se tak vzdát (ať s vrácením alikvotního jízdného nebo bez něho).

Vzájemné chování
Dopravce je povinen se o cestující starat a poskytovat jim určitou péči (např. ObčZ), na druhé straně cestující je povinen se chovat slušně a v souladu s přepravním řádem.
Obě tyto povinnosti jsou však vázány na přepravu. Občanský zákoník chápe přepravu v širším významu, než jen pohyb v jedoucím voze (viz možnost používání společenských a kulturních zařízení, ta jsou na nádražích a ne ve vozech).
Povinnost péče dopravce o cestujícího a povinnost cestujícího slušně se chovat v době "nejízdy" se tedy vztahuje i na dobu přerušení vlastní přepravy (přepravy v užším slova smyslu), pokud cestující čeká v přepravních prostorech na příjezd dalšího spoje nebo pokud z nějakého spoje v přepravních prostorech vystoupil.
Na druhé straně pokud cestující přepravní prostory opustí a jde si v pauze mezi použitím dvou spojů vyřizovat své záležitosti, nemá dopravce povinnost o cestujícího pečovat a ani cestující nemusí se chovat v mezích daných přepravním řádem.


Práva z uzavřené přepravní smlouvy versus platnost jízdenky

Že záleží především na plnění závazků ze smluv, je patrné z následující ukázky.

Například:
Cestující má jízdenku, jejíž platnost končí v 15:30. Podle jízdního řádu má vůz dojet do cílové zastávky cestujícího v 15:25, tedy v době platnosti jízdenky.
Avšak pro závadu na vozidle vůz dojede do cílové zastávky cestujícího až v 15:40.

Na první pohled je jízdenka cestujícího při příjezdu do zastávky již neplatná. Avšak dopravce nesplnil svůj závazek (přepravu cestujícího) včas.

Paradox kontroly jízdenek
Ve všech ostatních typech smluvních vztahů (koupě, ubytování apod.) si smluvní strany kontrolují, zda protistrana dodržuje sjednané podmínky smlouvy.
Ne tak v přepravě.
A revizoři nekontrolují platnost přepravních smluv, ale kontrolují platnost jízdenek. A předložení platné jízdenky a dodržení podmínek přepravní smlouvy se sice značnou měrou kryjí, nejsou však totožné.
Dochází k paradoxu, že na jedné straně cestujícímu nebylo dodáno plnění nabízené smlouvou, že by měl dopravce doplnit, co cestujícímu nedal. Na druhé straně cestující má jízdenku neplatnou, cestující se vystavuje riziku sankce za to, že se domáhá svého práva na dokončení své přepravy.

V uvedeném případě je dopravce dlužníkem v prodlení, tj. dopravce nesplnil vůči cestujícímu řádně a včas svůj závazek dopravit jej podle jízdního řádu na místo.
Občanský zákoník dále uvádí: "Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas." Tedy právo na dojetí do cíle vidí občanský zákoník jako protihodnotu zaplacení jízdného a jako prioritní. Nejde tedy jen o právo cestovat, dokud neuplyne exspirační okamžik jízdenky.
Stejně tak § 40, odst. 1 přepravního řádu (175/2000 Sb.) dává cestujícímu právo na dokončení přepravy v důsledku zpoždění spoje.

To je důvod, proč dopravce má dovézt cestujícího do jeho cílové zastávky i po ukončení platnosti jízdenky, kde propadnutí jízdenky způsobil dopravce.
Je také třeba vzít v potaz, že dlužníku v prodlení (zde dopravci) zákon ukládá dodatečné splnění závazku; ne, že prodlením závazek zanikne.

Výše uvedený výklad je třeba diskutovat také s § 42 přepravního řádu (175/2000 Sb.):
Jestliže ve veřejné drážní a silniční osobní dopravě nebyl cestující přepraven včas, nemá právo na náhradu škody.
Podle tohoto ustanovení cestující nárok na náhradu škody nemá; nechá se to odůvodnit nevypočitatelností dopravní situace, nemožností dopravce odpovídat za nenadálé změny v provozu.
Škoda, o které se zde hovoří je škoda vzniklá vztahem s třetí stranou (zmeškání divadelního představení, zmeškání odjezdu spoje jiného dopravce, pozdní příchod do zaměstnání apod.). To proto, že jen cestující je schopen vyhodnotit důležitost své cesty a s rostoucí důležitostí má cestovat s patřičným předstihem. (Pro srovnání: Rodinné klenoty bude osoba schovávat v bankovní schránce a ne v nádražní úschovně.)

Škodou, na jejíž náhradu nemá cestující nárok, není neprovedená přeprava.

Shrnuto: K odpovědnosti za zpoždění má blíž dopravce než cestující a uplatňování sankce za propadnutí jízdenky vzniklé nedodržením jízdního řádu dopravcem je v rozporu s dobrými mravy.
V případě sporu by bylo třeba poukázat také na § 55 ObčZ, který zakazuje odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele.

Cestující s dlouhodobou časovou jízdenkou

Cestující s tzv. legitimací, šalinkartou nebo lítačkou, jak se často časovým jízdenkám říká, je na tom svým způsobem bit. Jakákoli náhradní přeprava se stejně vejde do jeho práv z časové jízdenky a cestujícímu ve své podstatě není poskytnuta náhrada za odpadlý spoj.
Ale nic netrvá věčně, ani časová jízdenka není nekonečná. Cestujícímu se může výpadek jeho spoje přihodit v posledních okamžicích platnosti jeho časové jízdenky. Pak - viz výše.

16. 3. 2013
(úprava 9. 12. 2013)

| hlavní stránka > předpisy > výklad přepravní smlouvy | archivní článek |