Jak se prokazuje revizor a ostatní pověřené osoby?

Citace předpisů:

Dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen
e) označit vozidlo příslušné linky názvem výchozí a cílové zastávky spoje, u městské autobusové dopravy pouze názvem cílové zastávky spoje; označení linky, které je stanoveno v rozhodnutí o udělení licence, musí být čitelné i za tmy alespoň na čele vozidla, dále zajistit označení řidiče a průvodčího obchodním jménem dopravce nebo služebním stejnokrojem dopravce, dále označit bezbariérové vozidlo mezinárodním symbolem přístupnosti,
zákon 111/1994 o silniční dopravě; § 18, písm. e)

Řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") ...
zákon 111/1994 o silniční dopravě; § 18a

Průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") ...
zákon 266/1994 o drahách; § 37

... řidičem nebo průvodčím vozidla nebo osobou dopravce, která se prokáže kontrolním odznakem, nebo jinou osobou dopravce, která se prokáže průkazem dopravce s oprávněním dávat cestujícím pokyny a příkazy, (dále jen "pověřená osoba").
vyhláška Ministerstva dopravy a spojů 175/2000 - přepravní řád; § 3

Výklad:

I.

Současné právní úprava používá pojem „pověřená osoba" namísto dřívějšího „oprávněného zaměstnance dopravce". Důvodem je, že činnost nemusí být vykonávána jen podle pracovně právních předpisů.

Řidič a průvodčí

Z výše uvedených předpisů vyplývá, že pověřenou osobou (tedy osobou s právem dávat cestujícím pokyny, kontrolovat jízdenky*), ukládat přirážky a vylučovat z přepravy) je vždy řidič či strojvedoucí a vždy průvodčí. U těchto osob se nevyžaduje jakékoli další prokazování; oproti starším předpisům (např. vyhláška 127/1964 Sb. - městský přepravní řád) se nevyžaduje na tomto místě ani stejnokroj řidiče či průvodčího. Označení řidiče nebo průvodčího jménem dopravce nebo stejnokrojem je vyžadováno na jiném místě zákona.
Řidič (ten pán u volantu) bez označení jménem dopravce nepřestává být pověřenou osobou z důvodu tohoto nedostatku.
Řidič a průvodčí jsou pověřenými osobami ze zákona a jejich práva vůči cestujícím nemůže dopravce omezit. Například řidič vozidla MHD se samoobslužným odbavením cestujících (Praha, krajská města apod.) je oprávněn zkontrolovat cestujícímu jízdenku*), i když to není jeho pracovní náplní.

*) ve smyslu odstavce II tohoto článku, tzn. že právo kontrolovat jízdenky není v zákonech zakotveno výslovně

Revizor

Obecně platné předpisy (zejména zákon o silniční dopravě, zákon o drahách, přepravní řád) nezná pojem „revizor" či „kontrolor". V běžném hovoru se slovo používá, v následujícím textu bude užíváno slovo „revizor" a to ve významu určitého druhu „pověřených osob".

Způsob prokázání se revizorem není obecně platnými předpisy do detailu upraven. Technicky existují tři možnosti prokázání, a to buď odznakem, nebo průkazem, nebo odznakem spolu s průkazem.

V drážní dopravě**) uvádí zákon, že je revizor vybaven buď (jen) odznakem, nebo (jen) průkazem; avšak nic nebrání tomu, aby měl nad rámec zákonných povinností oboje.
V silniční dopravě**) zákon požaduje, aby byl revizor vybaven odznakem a průkazem.

Do důsledku vzato, zákon 111/1994 Sb. a zákon 266/1994 Sb. v platném znění o prokazování nehovoří. Z hlediska obou zákonů je postačující, že je osoba odznakem či průkazem vybavena.
Pouze z hlediska vyhlášky 175/2000 Sb. (přepravní řád) je podstatné, aby se revizor prokázal odznakem při vylučování osoby z přepravy.
Těžko říci, zda se jedná jen o neobratnou formulaci, či zda chtěl zákonodárce zabránit diskusím cestujících, zda měl mít revizor správně odznak v levé či pravé ruce, na klopě, na opasku, ...
Rozhodně tato formulace zabrání argumentům přistižených cestujících, že přirážka je uložena neplatně, že cestující odznak vůbec neviděl, špatně si jej prohlédl, přehlédl jej, odmítl se na odznak podívat apod.

Vzhled odznaku a průkazu
Předpisy nestanoví ani grafickou či obsahovou úpravu odznaku, nestanoví ani grafickou či obsahovou úpravu průkazu, nestanoví ani povinnost jednotného vzhledu všech odznaků či průkazů, nestanoví povinnost odznaky číslovat, nestanoví ani povinnost uvedení obchodního jména dopravce na odznaku, nestanoví ani povinnost zveřejnit vzhled odznaku nebo průkazu ve smluvních přepravních podmínkách dopravce či je zveřejnit v Přepravním tarifním věstníku.
V obdobném postavení jako revizor je i rybářská stráž. U rybářské stráže je vzhled odznaků i průkazů jednotný a je dán vyhláškou ministerstva.
Obdobně myslivecká stráž a lesní stráž.
Odznak a průkaz vydává strážím úřad, nikoli "provozovatel" revíru, honitby nebo lesa.


Odmítnutí předložení jízdenky
Cestujícímu není dáno právo kontrolovat revizora. Pro cestujícího je revizorem každý, kdo se jako revizor představí, popř. prokáže.
Cestující, který by např. nepředložil jízdenku proto, že mu drážní revizor vedle odznaku nepředložil průkaz nebo že revizor nesplnil jiné podmínky kladené cestujícím nebo "se mu jenom nezdá", takový cestující je cestujícím, který se neprokázal platným jízdním dokladem, a může mu za to být oprávněně uložena přirážka. Byť jízdenku má. Není rozhodující, zda cestující jízdenku má či nemá, je rozhodující, zda ji předloží či nepředloží.
V případě pochybností o pravosti revizora při ukládání přirážky může cestující přivolat policistu, popřípadě řešit své podezření ve spolupráci s jiným pracovníkem dopravce (např. s řidičem).
A jak je níže uvedeno, kontrola provedená nerevizorem není deliktem kontrolujícího.

Současné prokazování odznakem a průkazem v drážních vozidlech
Žádný z obecně platných předpisů neukládá drážnímu revizorovi**) povinnost současného předložení odznaku i průkazu. Drážní revizor se tedy prokazuje tím, co má, tj. buď jen odznakem a nebo jen průkazem. Má-li drážní revizor odznak i průkaz, prokazuje se jen jedním z toho. Cestující nemá ve smyslu obecně platných předpisů nárok domáhat se k předloženému odznaku ještě i předložení průkazu a popřípadě naopak. Stejně tak cestující nemá právo prohlásit průkaz na neplatný, pokud dospěje k názoru neshody fotografie na průkazu se vzhledem revizora. Samotné předložení odznaku nebo samotné předložení průkazu zakládá drážnímu revizorovi nárok - zejména na udělování pokynů cestujícím či na kontrolu jízdenek.
Požadavky některých cestujících na předložení průkazu revizora s odznakem je často nesmyslné. Průkaz lze snadno vyrobit na výpočetní technice. V mnohých případech ani cestující neví, jak má takový průkaz vypadat. Naproti tomu padělat odznak lze podstatně hůř.

Prokazování ve smyslu SPP v drážních vozidlech
U některých dopravců je ve smluvních přepravních podmínkách uvedeno, že se revizor prokazuje odznakem a na vyžádání cestujícího také průkazem. Ani zde se situace neliší.
Smluvní přepravní podmínky jsou nižší právní norma než zákon nebo než vyhláška a tyto podmínky nemohou ustanovení zákona či vyhlášky měnit, neboť se jedná o kogentní ustanovení (např. § 18b, odst. 2, zákona 111/1994 Sb.).
Proto ani zde nemůže cestující odmítnout předložení jízdenky, to ani v případě, že drážní revizor**) odmítne vedle odznaku ukázat průkaz. Drážní revizor tak jedná v duchu zákona a vyhlášky, avšak porušuje nařízení svého zaměstnavatele (obchodního partnera u externích kontrol), a to může mít dopad pouze v úrovni pracovněprávní nebo obchodněprávní.

Ustanovení o drážním revizorovi platí i pro jiné drážní osoby, například dozorčí nástupišť, výpravčí, ale třeba také pokladní, pokud jsou ke styku s cestujícími pověřeni a vybaveni průkazem či odznakem.


V případě silničních revizorů je situace odlišná. Drážní revizor musí být vybaven odznakem nebo průkazem silniční revizor musí být vybaven odznakem a průkazem. Obecně platné předpisy však neřeší, zda se jimi má prokazovat jednotlivě, společně, či prokazovat vůbec.
V ostatních případech platí výše uvedené odstavce o drážních vozidlech a drážních revizorech přiměřeně i v silničních vozidlech a pro silniční revizory.


**) Pro připomenutí - silniční doprava jsou autobusy, drážní doprava jsou trolejbusy, tramvaje, metro a vlak.


II.

Zajímavým se jeví právo na kontrolování jízdenek. Běžně se má za to, že kontrolovat jízdenky jsou oprávněni průvodčí a řidiči a nebo revizoři.
Při podrobném pročtení obou zákonů i vyhlášky lze zjistit, že tyto předpisy nikde výslovně neuvádí pro tyto pověřené osoby právo na kontrolu jízdenek.
To, že není výslovně uzákoněno právo na kontrolu na druhé straně neznamená, že je zakázáno jízdenky kontrolovat.

Nespecifikované právo na kontrolu může vést k úvaze, že jízdenky je oprávněn kontrolovat kdokoli - a v zásadě je to tak: V pražských tramvajích toto pravidlo veřejné kontroly platilo do necelé poloviny sedmdesátých let (cestující se při nástupu prokazoval časovou jízdenkou spolucestujícím). Avšak oproti pověřené osobě nemá tento "kdokoli" možnost uložit sankci (a to ani udáním neplatícího cestujícího dopravci). K uložení přirážky je podmínkou nutnou, aby "nepředložení platného jízdního dokladu" se událo vůči pověřené osobě.

Právo kontrolovat jízdenky nebo placení jízdného není nutno nijak uzákonit: Podobně není uzákoněno, které osobě se má platit útrata v restauraci, komu se má platit nákup v obchodě nebo že je třeba předložit vstupenku uvaděči u vchodu do divadla nebo do jiné kulturní akce. Platit za odebrané zboží nebo za službu vyplývá z občanského zákoníku. Od uvedených nákupů se doprava liší - liší se v právu sankcionovat neplatícího.

Ač není právo na kontrolu v zákonech uvedeno, je tam stať, že pověřená osoba může uložit přirážku tomu cestujícímu, který se na vyzvání jízdenkou neprokáže.
Z češtiny si vypůjčím pojem "zamlčený podmět": Právo na kontrolu jízdenek v zákoně je a je zamlčeno. (Právo tady je, ale není výslovně uvedeno v zákoně; je tam uvedena až "vyšší úroveň" tohoto práva.)
Je tady určitá paralela s trestním zákoníkem: ani v trestním zákoníku není uvedeno, že se nesmí krást, podvádět nebo ubližovat na zdraví; je tam však uvedeno, že kdo se takového jednání dopustí, půjde na tolik a tolik let do vězení.


Asistent revizora
... tak nějak bych nazval osobu, která v doprovodu revizora nebo průvodčího kontroluje jízdenky, ale sama tuto funkci oficiálně nezastává.
Jde třeba o pracovníky v zácviku, kde úspěšně absolvovaný zácvik je nutným kvalifikačním předpokladem pro dané zaměstnání.
Může jít také o osoby, které si revizor sám od sebe nebo se souhlasem vedoucího vzal na kontrolu na pomoc, na ukázku průběhu kontroly či z jiného podobného důvodu. (U některých dopravců může být doprovod revizora vysloveně zakázaný interním předpisem.)
U těchto asistentů platí, že mohou bez odznaku říci cestujícímu o jízdenku a zkontrolovat ji, aniž by tím porušovali jakýkoli předpis. Pokud však cestující jízdenku nemá nebo ji odmítne asistentovi revizora předložit, musí výzvu zopakovat skutečný revizor (průvodčí), a až poté může cestujícímu bez jízdenky uložit přirážku.
Je zde i varianta z druhé strany - pověřená osoba (řidič, průvodčí, revizor) hlasitě vyzve všechny cestující ve voze k předložení jízdenky (čímž je zákonu učiněno zadost, viz např. : "Cestující je povinen ... na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem"), vlastní kontrolu (prohlédnutí předložené jízdenky) může již provést asistent.

6. 7. 2013
(úprava 30. 11. 2013, 12. 2. 2018)

| hlavní stránka > předpisy > výklad - pověřená osoba-prokazování |
přímá adresa této stránky http://www.revisor.cz/index03301.htm