Článek vyžaduje aktualizaci

Na aktualizaci se pracuje.

Jak se prokazuje revizor a ostatní pověřené osoby?

Řidič a průvodčí se cestujícím nijak zvlášť neprokazují. Revizoři se prokazují buď odznakem, nebo místo toho průkazem; ne obojím. Cestující si nemůže klást podmínky, za jakých jízdenku předloží.

Citace předpisů:

Řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") ...
zákon 111/1994 o silniční dopravě; § 18a

Průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") ...
zákon 266/1994 o drahách; § 37

... řidičem nebo průvodčím vozidla nebo osobou dopravce, která se prokáže kontrolním odznakem, nebo jinou osobou dopravce, která se prokáže průkazem dopravce s oprávněním dávat cestujícím pokyny a příkazy, (dále jen "pověřená osoba").
vyhlášky ministerstva dopravy a spojů 175/2000 - přepravní řád; § 3

Výklad:

I.

Současné právní úprava používá pojem „pověřená osoba" namísto dřívějšího „oprávněného zaměstnance dopravce". Důvodem je, že činnost nemusí být vykonávána jen podle pracovně právních předpisů.

Řidič a průvodčí

Z výše uvedených předpisů vyplývá, že pověřenou osobou (tedy osobou s právem dávat cestujícím pokyny, kontrolovat jízdenky, ukládat přirážky a vylučovat z přepravy) je vždy řidič či strojvedoucí a vždy průvodčí. U těchto osob se nevyžaduje jakékoli další prokazování; oproti starším předpisům (např. vyhláška 127/1964 Sb. - městský přepravní řád) se nevyžaduje na tomto místě ani stejnokroj řidiče či průvodčího. Označení řidiče nebo průvodčího jménem dopravce nebo stejnokrojem je vyžadováno na jiném místě zákona.
Řidič (ten pán u volantu) bez označení jménem dopravce nepřestává být pověřenou osobou z důvodu tohoto nedostatku.
Řidič a průvodčí jsou pověřenými osobami ze zákona a jejich práva vůči cestujícím nemůže dopravce omezit. Například řidič vozidla MHD se samoobslužným odbavením cestujících (Praha, krajská města apod.) je oprávněn zkontrolovat cestujícímu jízdenku, i když to není jeho pracovní náplní.

Revizor

Obecně platné předpisy (zejména zákon o silniční dopravě, zákon o drahách, přepravní řád) nezná pojem „revizor" či „kontrolor". V běžném hovoru se slovo používá, v následujícím textu bude užíváno slovo „revizor" a to ve významu určitého druhu „pověřených osob".
Způsob prokázání se revizorem není obecně platnými předpisy do detailu upraven. Technicky existují dvě možnosti prokázání, a to buď odznakem a nebo průkazem. Je tedy plně v dispozicích dopravce, zda bude své revizory vybavovat odznaky, nebo zda je bude vybavovat průkazy, popřípadě zda bude některé své revizory vybavovat odznaky a jiné své revizory bude vybavovat průkazy, popřípadě zda (některé) své revizory vybaví odznaky a k tomu zároveň je vybaví i průkazy.

Do důsledku vzato, zákon 111/1994 a zákon 266/1994 Sb. v platném znění o prokazování nehovoří. Z hlediska obou zákonů je postačující, že je osoba odznakem či průkazem vybavena.
Pouze z hlediska vyhlášky 175/2000 Sb (přepravní řád) je podstatné, aby se revizor prokázal odznakem při vylučování osoby z přepravy.
Těžko říci, zda se jedná jen o neobratnou formulaci, či zda chtěl zákonodárce zabránit diskusím cestujících, zda měl mít revizor správně odznak v levé či pravé ruce, na klopě, na opasku, ...
Rozhodně tato formulace zabrání argumentům přistižených cestujících, že přirážka je uložena neplatně, že cestující odznak vůbec neviděl, špatně si jej prohlédl, přehlédl jej, odmítl se na odznak podívat apod.

Vzhled odznaku a průkazu
Předpisy nestanoví ani grafickou či obsahovou úpravu odznaku, nestanoví ani grafickou či obsahovou úpravu průkazu, nestanoví ani povinnost jednotného vzhledu všech odznaků či průkazů, nestanoví povinnost odznaky číslovat, nestanoví ani povinnost uvedení obchodního jména dopravce na odznaku, nestanoví ani povinnost zveřejnit vzhled odznaku nebo průkazu ve smluvních přepravních podmínkách dopravce či je zveřejnit v Přepravním tarifním věstníku.

Současné prokazování odznakem a průkazem
Žádný z obecně platných předpisů neukládá revizorovi povinnost současného předložení odznaku i průkazu. Revizor se tedy prokazuje tím, co má, tj. buď jen odznakem a nebo jen průkazem. Má-li revizor odznak i průkaz, prokazuje se jen jedním z toho. Cestující nemá ve smyslu obecně platných předpisů nárok domáhat se k předloženému odznaku ještě i předložení průkazu a popřípadě naopak. Stejně tak cestující nemá právo prohlásit průkaz na neplatný, pokud dospěje k názoru neshody fotografie na průkazu se vzhledem revizora. Samotné předložení odznaku nebo samotné předložení průkazu zakládá revizorovi nárok- zejména na udělování pokynů cestujícím či na kontrolu jízdenek.
Požadavky některých cestujících na předložení průkazu revizora s odznakem je často nesmyslné. Průkaz lze snadno vyrobit na výpočetní technice. V mnohých případech ani cestující neví, jak má takový průkaz vypadat. Naproti tomu padělat odznak lze podstatně hůř.

Odmítnutí předložení jízdenky
Cestujícímu není dáno právo kontrolovat revizora. Pro cestujícího je revizorem každý, kdo se jako revizor prokáže.
Cestující, který by např. nepředložil jízdenku proto, že mu revizor vedle odznaku nepředložil průkaz nebo nesplnil jiné jím kladené podmínky nebo "se mu jenom nezdá", je cestujícím, který se neprokázal platným jízdním dokladem, a může mu za to být oprávněně uložena přirážka. Byť jízdenku má. Není rozhodující, zda cestující jízdenku má či nemá, je rozhodující, zda ji předloží či nepředloží.
V případě pochybností o pravosti revizora může cestující přivolat policistu, popřípadě řešit své podezření ve spolupráci s jiným pracovníkem dopravce (např. s řidičem).

Prokazování ve smyslu SPP
U některých dopravců je ve smluvních přepravních podmínkách uvedeno, že se revizor prokazuje odznakem a na vyžádání cestujícího také průkazem. Ani zde se situace neliší.
Smluvní přepravní podmínky jsou nižší právní norma než zákon nebo než vyhláška a tyto podmínky nemohou ustanovení zákona či vyhlášky měnit, neboť se jedná o kogentní ustanovení (např. § 18b, odst. 2, zákona 111/1994 Sb.).
Proto ani zde nemůže cestující odmítnout předložení jízdenky, to ani v případě, že revizor odmítne vedle odznaku ukázat průkaz. Revizor tak jedná v duchu zákona a vyhlášky, avšak porušuje nařízení svého zaměstnavatele (obchodního partnera u externích kontrol), a to může mít dopad pouze v úrovni pracovněprávní nebo obchodněprávní.

Ustanovení o revizorovi platí i pro jiné osoby, například dozorčí nástupišť, výpravčí, ale třeba také pokladní, pokud jsou ke styku s cestujícími pověřeni a vybaveni průkazem či odznakem.


II.

Zajímavým se jeví právo na kontrolování jízdenek. Běžně se má za to, že kontrolovat jízdenky jsou oprávněni průvodčí a řidiči a nebo revizoři.
Při podrobném pročtení obou zákonů i vyhlášky lze zjistit, že tyto předpisy nikde neuvádí pro tyto pověřené osoby právo na kontrolu jízdenek.
To, že není výslovně uzákoněno právo na kontrolu na druhé straně neznamená, že je zakázáno jízdenky kontrolovat.

Nespecifikované právo na kontrolu může vést k úvaze, že jízdenky je oprávněn kontrolovat kdokoli - a v zásadě je to tak: v pražských tramvajích toto pravidlo veřejné kontroly platilo do necelé poloviny sedmdesátých let (cestující se při nástupu prokazoval časovou jízdenkou spolucestujícím). Avšak oproti pověřené osobě nemá tento "kdokoli" možnost uložit sankci (a to ani udáním neplatícího cestujícího dopravci). K uložení přirážky je podmínkou nutnou, aby "nepředložení platného jízdního dokladu" se událo vůči pověřené osobě.

Právo kontrolovat jízdenky nebo placení jízdného není nutno nijak uzákonit: Podobně není uzákoněno, které osobě se má platit útrata v restauraci, komu se má platit nákup v obchodě nebo že je třeba předložit vstupenku uvaděči u vchodu do divadla nebo do jiné kulturní akce. Platit za odebrané zboží nebo za službu vyplývá z občanského zákoníku. Od uvedených nákupů se doprava liší - liší se v právu sankcionovat neplatícího.

Ač není právo na kontrolu v zákonech uvedeno, je tam stať, že pověřená osoba může uložit přirážku tomu cestujícímu, který se na vyzvání jízdenkou neprokáže.
Z češtiny si vypůjčím pojem "zamlčený podmět": Právo na kontrolu jízdenek v zákoně je a je zamlčeno. (Právo tady je, ale není výslovně uvedeno v zákoně; je tam uvedena až "vyšší úroveň" tohoto práva.)
Je tady určitá paralela s trestním zákoníkem: ani v trestním zákoníku není uvedeno, že se nesmí krást, podvádět nebo ubližovat na zdraví; je tam však uvedeno, že kdo se takového jednání dopustí, půjde na tolik a tolik let "bručet".


Asistent revizora
... tak nějak bych nazval osobu, která v doprovodu revizora nebo průvodčího kontroluje jízdenky, ale sama tuto funkci oficiálně nezastává.
Jde třeba o pracovníky v zácviku, kde úspěšně obsolvovaný zácvik je nutným kvalifikačním předpokladem pro dané zaměstnání.
Může jít také o osoby, které si revizor sám od sebe nebo se souhlasem vedoucího vzal na kontrolu na pomoc, na ukázku průběhu kontroly či z jiného podobného důvodu. (U některých dopravců může být doprovod revizora vysloveně zakázaný interním předpisem.)
U těchto asistentů platí, že mohou bez odznaku říci cestujícímu o jízdenku a zkontrolovat ji, aniž by tím porušovali jakýkoli předpis. Pokud však cestující jízdenku nemá nebo ji odmítne asistentovi revizora předložit, musí výzvu zopakovat skutečný revizor (průvodčí) a až poté může cestujícímu bez jízdenky uložit přirážku.
Je zde i varianta z druhé strany - pověřená osoba (řidič, průvodčí, revizor) hlasitě vyzve všechny cestující ve voze k předložení jízdenky (čímž je zákonu učiněno zadost, viz např. : "Cestující je povinen ... na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem"), vlastní kontrolu (prohlédnutí předložené jízdenky) může již provést asistent.

6. 7. 2013
(úprava 30. 11. 2013)

| hlavní stránka > předpisy > výklad - pověřená osoba-prokazování |
přímá adresa této stránky http://www.revisor.cz/index03301.htm