31. Za §18 se vkládají nové §18a, §18b a §18c, které znějí:

(1) Řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy nebo jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy nebo bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna

a) vyloučit z přepravy cestujícího a uložit cestujícímu zaplatit přirážku, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje vozidlo, nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího,

b) nepřipustit k přepravě nebo vyloučit z přepravy zavazadlo cestujícího nebo zvíře s ním přepravované, pokud jsou překážkou bezpečné a pohodlné přepravy cestujících nebo ohrožují zdraví cestujících nebo pokud jejich přepravu neumožňují přepravní podmínky, zejména obsaditelnost vozidla,

c) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné na vymáhání přirážky.

(2) Cestující je povinen

a) dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících,

b) na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; nemůže-li se prokázat platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky.

(3) Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 500 Kč.

(1) Podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravě, stanoví přepravní řád. V přepravním řádu se uvede zejména

a) vznik a ukončení přepravní smlouvy mezi dopravcem a cestujícím a způsob prokazování jejího vzniku,

b) náležitosti jízdního dokladu, způsob placení jízdného a posuzování platnosti jízdních dokladů (včetně případů, kdy se na přepravě podílí více dopravců),

c) podmínky, za nichž si lze předem zakoupit místo k sezení,

d) podmínky přepravy dětí, dětských kočárků, cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace a vozíků pro invalidy,

e) způsob vracení jízdného při neprovedení přepravy,

f) rozsah a podmínky přepravy zavazadel, včetně podmínek, za nichž si lze jako zavazadlo vzít nebezpečné věci,

g) podmínky přepravy zvířat,

h) podmínky přepravy autobusových zásilek.

(2) Přepravní řád stanoví vyhláškou Ministerstvo dopravy a spojů. Dopravce může v přepravních podmínkách odlišně od přepravního řádu stanovit podmínky uvedené v odstavci 1 písm. c), f), g) a h).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1997.

Obecná část:

Základními cíli zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, bylo na jedné straně prohloubit liberalizaci podnikání v silniční dopravě a na druhé straně stanovit určité omezující prvky, jejichž prostřednictvím by stát mohl regulovat přístup na dopravní trh a zabezpečovat dopravní obslužnost území.

Zkušenosti z více než dvouleté aplikace zákona ukazují, že základní principy zákona v praxi obstály a není třeba je zásadně měnit. Od účinnosti zákona o silniční dopravě dne 1.8 .1994 byl zákon novelizován pouze jednou, jednalo se o drobnou změnu v souvislosti s přijetím zákona č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

Pokud se nyní přistupuje k poněkud rozsáhlejší novele zákona o silniční dopravě, nesměřuje tato novela k podstatným změnám v základní koncepci zákona. Cíle novely jsou zaměřeny zejména na následující oblasti úpravy:

1. Zlepšení informovanosti občanů o veřejné linkové dopravě

Návrh zejména zpřesňuje a doplňuje ustanovení o jízdních řádech a předpokládá vytvoření celostátního informačního systému, který by umožnil občanům získat přehled o jízdních řádech všech dopravců veřejné linkové dopravy.

2. Vymezení vztahů mezi cestujícím a dopravcem veřejné linkové dopravy

Na základě návrhu by do zákona mělo být zařazeno zcela nové ustanovení, které by obsahovalo oprávnění pověřených osob dopravce vůči cestujícím, mimo jiné i oprávnění ve stanovených případech cestujícího z přepravy vyloučit nebo uložit cestujícímu zaplatit přirážku a dále oprávnění vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné na vymáhání přirážky. Praxe ukazuje, že tato úprava je pro veřejnou linkovou dopravu nezbytně nutná.

3. Vytvoření předpokladů pro zlepšení dopravní obslužnosti

Návrh precizuje problematiku dopravní obslužnosti území. Omezuje institut závazků veřejné služby jen na zajišťování dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou, definuje pojmy základní dopravní obslužnost a ostatní dopravní obslužnost. Dále návrh zpřesňuje úpravu prokazatelné ztráty vzniklé plněním závazků veřejné služby a zmocňuje k podrobnější úpravě, včetně úpravy výkonu státního dozoru v prováděcím předpise.

Další navrhované změny a doplnění směřují jednak ke snížení administrativní náročnosti nebo se jedná o úpravy legislativně technické povahy. Návrh např. definuje některé další pojmy, které vyžaduje praxe (např. linka, spoj, náhradní autobusová doprava, integrovaná doprava), omezuje vedení záznamu o provozu vozidla jen na některé skupiny řidičů apod.

Návrhy změn a doplnění v předkládané novele zákona o silniční dopravě byly vyvolány praktickými zkušenostmi z aplikace zákona, akceptují většinu požadavků dopravních úřadů i dopravců a jejich cílem je dosud platný zákon o silniční dopravě zkvalitnit.

Uvedená novela nebude mít zvýšený dopad na státní rozpočet.

Zákon o silniční dopravě i předkládaný návrh zákona, kterým se mění a doplňuje, jsou slučitelné s právem EU, až na tyto výjimky:

Do zákona ani jeho novely nebyla zařazena jako podmínka pro vydání povolení k provozování silniční dopravy finanční způsobilost žadatele, protože by to způsobilo značné omezení pro potenciální podnikatele, což není v souladu s reformním záměrem maximálně umožnit podnikatelské aktivity. Dále do zákona a jeho novely nebyla převzata tříletá praxe v řízení podniku požadovaná směrnicí EHS 374 D 0561, ve znění směrnice EHS 374 D 0562 z roku 1974 jako podmínka pro vydání povolení. Tyto skutečnosti však nejsou v rozporu s Evropskou dohodou o přidružení ČR k ES, podle jejíhož článku 57 odstavec 5 je dán závazek ČR přizpůsobovat se právním předpisům ES v oblasti dopravy pouze v tom rozsahu, "na kolik to slouží cílům liberalizace...". Zapracování institutu finanční způsobilosti žadatele do zákona o silniční dopravě se předpokládá nejpozději do konce roku 1999.


Plné znění návrhu a důvodové zprávy zde.