Revizor nebyl veřejným činitelem

Nejen v různých internetových diskusích, ale občas dokonce i v odborné literatuře zaujímají pisatelé stanovisko, že revizor dříve byl veřejným činitelem.
Toto tvrzení není správné.
Revizor - ať jako oprávněný zaměstnanec dopravce, tak jako pověřená osoba - nebyl veřejným činitelem a nebyl a není úřední osobou.

Citace předpisů:

Veřejným činitelem je
volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace
nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru,
pokud se podílí na plnění úkolu společnosti a státu
a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena.
K trestná odpovědnosti a ochraně veřejného činitele ... se vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností.
§ 89, odst. 8 trestního zákoníku 140/1961 Sb.


Některé předpisy vysloveně stanoví, že určitá osoba (funkce, pracovní zařazení) je veřejným činitelem.

Zákon 70/1965 uvádí, že příslušníci Sboru národní bezpečnosti požívají při výkonu své pravomoci zákonné ochrany jako veřejní činitelé. Tento zákon byl později nahrazen.
Zákon 40/1974 Sb. již neobsahuje podobné ustanovení, které by výslovně stanovilo, že příslušníci Sboru národní bezpečnosti (t. j. příslušníci VB a příslušníci StB) jsou veřejnými činiteli, to je však uvedeno v trestním zákoníku.
Tento zákon však deklaruje členy Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti jako veřejné činitele.
Zákon 70/1965 Sb. o Sboru národní bezpečnosti, § 14, odst. 3
Zákon 40/1974 Sb. o Sboru národní bezpečnosti, § 56, odst. 3


Při plnění služebních úkonů jsou příslušníci sboru (red. pozn.: Sboru ozbrojené ochrany železnic) veřejnými činiteli.
Vyhláška 54/1964 Sb., kterou se provádí, kterou se provádí zákon o drahách, ve znění vyhl. 132/1969 Sb. a vyhl. 122/1974 Sb. (§ 4a, odst. 8 zavedený vyhláškou 122/1974)

Vodní stráž požívá pří plnění svých úkolů ochrany veřejného činitele.
§ 10 vyhl. 99/1976 o vodní stráži

Výklad:


I.
Literatura
Trestní zákon - Komentář, kolektiv autorů pod vedením JUDr. Karla Matyse, 2. přepracované a doplněné vydání, Panorama Praha, 1980

Ze samotného zákona nevyplývá zcela jednoznačně, zda revizoři do pojmu veřejný činitel spadají či nespadají.
To vyplývá až z výkladů a z judikátů s výsledkem, že v zásadě revizoři veřejnými činiteli nejsou.
Nejsou jimi při kontrole jízdenek, mohou jimi být při zajišťování pořádku a bezpečnosti.

V obecné části TZ na straně 359 prvního svazku se nachází judikatura k § 89, odstavci 8 a na straně 368 prvního svazku se nachází vysvětlivky k témuž.
Ve speciální části TZ jsou uvedeny na stranách 356-377 druhého svazku trestné činy (§ 155-159) proti veřejným činitelům a trestné činy veřejných činitelů. V komentářích a judikatuře není nic k tématu tohoto článku.

Judikát 42/74 rozebírá postavení průvodčího a výpravčího (v trestním zákoníku i ve sbírce):
Běžnou činnost průvodčího a výpravčího nelze považovat za pravomoc veřejného činitele.
Jinak je tomu v případě kdy jde o činnost nutnou v zájmu zachování veřejného pořádku a kdy tu není jiného, povolanějšího orgánu (patrně myšlen příslušník SNB nebo příslušník Sboru ozbrojené ochrany železnic). V takovém případě průvodčí nebo výpravčí vykonává činnost významnou pro společnost a stát a má postavení veřejného činitele.

Tento judikát se vysloveně nezabývá pozicí revizora.
Nechalo by se však usoudit, že ani zde riziko konfliktu (ohledně jízdenky a přirážky) nedělá z revizora veřejného činitele, na druhé straně by revizor tento status měl v méně běžných případech při zákroku proti narušení veřejného pořádku ze strany cestujícího.
Právní postavení revizora a průvodčího nebo i výpravčího bylo shodné. Ve všech případech jde o tzv. oprávněného zaměstnance dopravce (dnes pověřené osoby) a nebyl asi rozdíl v tom, podle kterého z přepravních řádů dotyčný je.

Ve stejném duchu se vyjadřují i další dva pozdější judikáty (8/78 a 4/79 - viz níže), z toho jeden z nich uvádí, že se ustanovení vztahují i na revizora.



Vysvětlivky k § 89 v knižním vydání trestního zákoníku mj. uvádí:
Za veřejného činitele jsou např. pracovník péče o dítě, inspektor Státní obchodní inspekce, lékař při rozhodování o neschopence, člen závodní stráže (26/74), pracovník inspekce veřejného pořádku národního výboru (31/74), člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti a pomocník Pohraniční stráže (40/75 a 29/76), poštovní doručovatel (26/54), průvodčí a výpravčí (42/74), člen posádkové hlídky (47/69), místopředseda stavebního bytového družstva (24/74), řidič autobusu veřejné dopravy a vlakvedoucí (4/79 a 8/78).
Z kontextu vysvětlivek se nechá usoudit, že ne každý pracovník výše uvedené profese je veřejným činitelem po celou pracovní dobu, proto je u některých profesí v závorce uveden judikát, který se tématem zabývá.

Tytéž vysvětlivky v následujícím bodu zároveň uvádí:
Za veřejného činitele nejsou považováni např. důlní technici, občanský kontrolor, technik skupiny živočišné výroby státního statku, jednatel státní spořitelny, důvěrník OPD (orgánu[?] péče o děti), samostatný devizový referent podniku zahraničního obchodu, inspektor prodejny podniku Potraviny, výkonný praporčík jednotky ČSLA, pokud plnil dílčí úkoly, soudní znalec, účetní JZD.

Dílčí závěr: Vysvětlivky trestnímu zákoníku heslovitě uvádějí srovnatelné pracovní zařazení průvodčího a výpravčího jako veřejné činitele, avšak v podrobnostech judikátu je uvedeno, že ne při dopravně-přepravní činností, ale jen při zásahu proti narušiteli veřejného pořádku. Vysvětlivky dále v heslovitém přehledu výslovně uvádí, že občanský kontrolor není veřejným činitelem.


Vysvětlivky k § 89 podrobněji vysvětlují větu z § 89:
- musí jít o konkrétní osobu (funkci), jak je uvedena v zákoně
- musí se podílet na úkolech společnosti a státu
- musí přitom používat pravomoc, která mu byla svěřena
- trestný čin musí být spáchán v souvislosti s odpovědností a pravomocí

Vysvětlivky zde citují důvodovou zprávu a uvádí, že veřejný činitel má možnost rozhodovat o právech a povinnostech občanů a organizací a ukládat jim úkoly, a dále, že ve slově pravomoc je vždy obsažen prvek rozhodování a prvek moci.

Dílčí závěr: Revizor není ani odpovědným pracovníkem státní hospodářské organizace (tj. nejde o vedoucího), a ani nerozhoduje o právech a povinnostech občanů (uložení přirážky cestujícímu bez platné jízdenky je mechanickým úkonem, nejde o výsledek rozhodovacího procesu).
Název pracovního zařazení revizora byl "dělník v dopravě" (zdroj: pracovní smlouvy DPmP, 1987).
A samotný fakt, že jsou fyzické útoky proti revizorům četnější, než proti pracovníkům vědecké knihovny, nedává revizorům právo na ochranu udělením statusu veřejného činitele. V poměrně nedávné době byly podobně pokusy o přidělení tohoto statusu zdravotníkům záchranky a učitelům;neúspěšné.
Revizor nesplňuje podmínky trestního zákoníku kladené na veřejného činitele.


Vysvětlivky k § 89 dále uvádějí, že kromě definice veřejného činitele v § 89 trestního zákoníku je veřejným činitelem i osoba, o níž tak stanoví předpis; vysvětlivky uvádějí např.
- vyhláška Federálního ministerstva dopravy 122/1974 Sb. (red. pozn.: příslušník Sboru ozbrojené ochrany železnic),
- vyhláška Ministerstva vodního a lesního hospodářství ČSR 99/1976 (red. pozn.: vodní stráž)

Dílčí závěr: Naproti tomu žádný z přepravních řádů neuvádí, že by oprávněný zaměstnanec dopravce (tj. řidič, průvodčí, revizor) byl veřejným činitelem.



II.
Literatura:
Sbírka soudních rozhodnutí

Judikát 8/78 rozebírá postavení vlakvedoucího; resp. revizora:
Cit.: "Úkon vlakvedoucího směřující ke kontrole jízdenek není úkonem k zajištění bezpečnosti železniční dopravy a ochrany veřejného pořádku ve vlaku. Proto takový úkon není výkonem pravomoci veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 8 tr. zák."
Jde o komerční úkon. Průvodčí nebo revizor (jak vysloveně uvádí judikát slovy "průvodčí, ale ani další úřední osoba ČSD, která má právo kontrolovat jízdenky") není v tuto chvíli veřejným činitelem.
Cit: "Naproti tomu je však nutno považovat za výkon pravomoci veřejného činitele takové úkony vlakvedoucího, které směřují k zjištění totožnosti osoby, která narušuje veřejný pořádek ve vlaku, ohrožuje osoby nebo majetek, jakož i úkony směřující k zadržení takové osoby a (nebo) k jejímu odevzdání orgánu Veřejné bezpečnosti."

Judikát 4/79 rozebírá postavení řidiče linkového autobusu:
Řidič veřejné hromadné dopravy, linkového autobusu napomínal cestujícího pro porušení zákazu kouření.
Opilý cestující porušil ustanovení přepravního řádu kouřením ve voze a rušivým působením na pracovníka dopravce ve službě. Řidič, který vylučoval opilého cestujícího, vykonával pravomoc a když zde nebylo jiného orgánu, byl řidič veřejným činitelem.



III.
Literatura:
Časopis SIGNÁL (populární týdeník zaměřený zejména na bezpečnostní problematiku)

Týdeník Signál zveřejnil koncem osmdesátých let článek JUDr. Jiřího Teryngela. V článku autor uvádí, že revizor veřejným činitelem není.

O autorovi anotovaného článku:
Absolvent PF Univerzity Karlovy v Praze z roku 1973, posléze prokurátor okresní prokuratury v Českých Budějovicích a od roku 1976 generální prokuratury ČR a ČSFR. Od roku 1991 advokátem, krátce také organizačním a ekonomickým poradcem. Vysokoškolský pedagog Západočeské univerzity v Plzni. Dlouhá léta působil jako člen Legislativní rady vlády a později také jako předseda komise pro trestní právo. Autor řady statí, komentářů zákonů a článků v odborných časopisech, zejména Trestní právo, Trestněprávní revue, Právo a podnikání. ... Zdroj www.teryngel.cz




IV.
Osobní zkušenost:
Vedoucí dopravy jednoho dopravního podniku v roce cca 1986 na dotaz na status veřejného činitele vysloveně uvedl, že revizor veřejným činitelem není.



V.
Z judikátů je patrný i časový trend v aplikování statusu veřejný činitel:

1954
Soud v roce 1954 přiřkl status veřejného činitele poštovnímu doručovateli, který si ponechával poukazované peníze. Bylo tomu tak patrně pouze z politických důvodů, bylo třeba trochu víc "vosolit pošťáka po rozkrádačce", který zklamal důvěru, jež v něho socialistická společnost vložila (judikát 26/1954).
Bylo to v době počátku nového právního systému a tím v době politické a právní nestability. A snad se na rozhodnutí podepsal i fakt, že patrně v senátu zasedali dva soudci z lidu a jeden soudce z povolání.
Při tomto rozhodnutí sice soud označil poštovního doručovatele za veřejného činitele (a v právních komentářích se to léta poté opisovalo), avšak týž soud zároveň připustil, že poštovní doručovatel nesplňuje podmínku výkonu pravomoci.
Rozsudek se jeví vysloveně dobový a již v roce 1967 se nachází judikát opačného stanoviska (17/1967).

oproti

1975
Naproti tomu již o dvacet let později, v letech 1975-76 nepřiznává soud status veřejného činitele členu Pomocní stráže Veřejné bezpečnosti při zákroku, to z důvodu, že se člen pouze prokázal služebním průkazem, avšak nebyl podle předpisu označen žlutou páskou PSVB; jinak byl člen Pomocné stráže VB veřejným činitelem ze zákona. (40/1975)

nebo oproti
1967
V judikátu týkajícího se "pravomoci" u veřejných činitelů neuznal soud vedoucího malé pošty (tedy zaměstnance o úroveň výše, než dříve doručovatele) za veřejného činitele.
Rozhodl tak s odůvodněním, že zde nešlo o pravomoc veřejného činitele, že pravomocí není spravování objemu hodnot (srov. pokladník, skladník), že pravomocí není důvěra společnosti k pracovní funkci (srov s lékařem), že správa peněžních hodnot na větších poštách vedoucímu nepřísluší, že činnost obžalovaného neodpovídá ani slovníkovému výkladu slova pravomoc (judikát 17/1967).



Jiné případy

1954
Brigádník na poloviční úvazek v České státní spořitelně, který se dopustil trestního činu (finanční machinace), se jej dopustil jako veřejný činitel.
Stanovisko - viz odstavec o poštovním doručovateli z téhož roku.

oproti

1980
Vysvětlivky k § 89 v trestním zákoníku (odstavec I. tohoto článku) uvádí, že jednatel spořitelny není veřejným činitelem. (red. pozn.: jednatelem se rozumí přepážkový pracovník, a ne statutární orgán; pracovník jednatelství=malé pobočky).


Dílčí závěr: Nedá se zcela vyloučit (ale se zjištěnými informacemi ani ne potvrdit), že by nemohlo být v padesátých letech na dopraváky nahlíženo jako na veřejné činitele. Avšak novější úprava z let sedmdesátých a osmdesátých jistě dopraváky za veřejné činitele v zásadě nepovažuje.



VI.
Právo revizora uložit cestujícímu přirážku a právo revizora zjistit totožnost cestujícího vyplývalo v minulosti z přepravních řádů (vyhlášek MD), v současnosti ze zákona.
Tato práva nijak nesouvisí s tím, zda revizor je či není veřejným činitelem / úřední osobou.


VII.
Nejsem odborník na trestní právo.



Závěrem
Článkem se snažím prokázat, že - ač některé současné prameny tvrdí ex post opak - nebyl v minulosti revizor veřejným činitelem. Tvrzení vyplývá především z dobových osobních zkušeností. Doplňkově se totéž snažím prokázat pomocí judikátů.
Mohl jím být jen při sjednávání veřejného pořádku.

Že revizor není dnes úřední osobou, je obecně zastávaný názor, proto zde není dokazován.
Zákon dnes dává revizorům (řidičům, průvodčím) zvýšenou právní ochranu v podobě přestupku při ohrožení.


20. 12. 2014
úprava 15. 3. 2015




| hlavní stránka > předpisy > výklad - revizor nebyl veřejným činitelem |
přímá adresa této stránky http://www.revisor.cz/index03316.htm