Nadpis

Způsoby předkládání insignií, prokazování se

ad (1) jsou vybaveni

pověřená osoba drážního dopravce
zákon 266/1994 Sb.

pověřená osoba silničního dopravce
zákon 111/1994 Sb.

ad (2) prokazují příslušnost

POLICIE
zákon 273/2008 Sb.
§ 12
(1) Při provádění úkonu je policista povinen prokázat svou příslušnost k policii služebním stejnokrojem, služebním průkazem nebo odznakem policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo. Zaměstnanec policie je při provádění úkonu povinen prokázat svou příslušnost k policii průkazem zaměstnance policie se zřetelně viditelným identifikačním číslem.
(2) Pokud povaha nebo okolnosti úkonu neumožňují prokázat příslušnost způsobem podle odstavce 1, prokáže policista svou příslušnost k policii ústním prohlášením policie; to neplatí, brání-li povaha nebo okolnosti úkonu také ústnímu prohlášení. Způsobem podle odstavce 1 se policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti úkonu dovolí.

vyhl. 14/2008 Sb.
příloha - vyobrazení uniforem, nášivek, odznaků, průkazů, vozidel, plavidel a letadel Policie ČR

OBECNÍ POLICIE
zákon 553/1991 Sb.
§ 9
(1) Strážník je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k obecní policii stejnokrojem s odznakem obecní policie, identifikačním číslem a názvem obce. Vykonává-li strážník svou pravomoc na území obce, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy podle § 3a, prokáže se na požádání rovněž zmocněním této obce; při zákroku, který nesnese odkladu, tak učiní, jakmile to povaha a okolnosti tohoto zákroku dovolí.
(2) Odznak obecní policie nosí strážník na pravé straně prsou a identifikační číslo pod odznakem obecní policie. Nášivka s názvem obce se nosí na záloktí levého rukávu.

vyhl. 418/2008 Sb.
§ 13 - Vzor odznaku policie, § 14 - Jednotné prvky stejnokroje strážníka

VOJENSKÁ POLICIE
zákon 300/2013 Sb.
§ 24
(1) Vojenský policista je povinen při provádění úkonu prokázat svou příslušnost k Vojenské policii, pokud to povaha a okolnosti úkonu dovolují. (2) Příslušnost k Vojenské policii prokazuje vojenský policista vojenským stejnokrojem se zevním označením VOJENSKÁ POLICIE nebo VP doplněným identifikačním číslem (dále jen vojenský stejnokroj Vojenské policie), služebním průkazem vojenského policisty (dále jen ?služební průkaz?) nebo ústním prohlášením Vojenská policie.
(3) Ústním prohlášením Vojenská policie prokazuje vojenský policista svou příslušnost k Vojenské policii pouze ve výjimečných případech, kdy okolnosti prováděného úkonu neumožňují tuto příslušnost prokázat vojenským stejnokrojem Vojenské policie nebo služebním průkazem. Vojenským stejnokrojem Vojenské policie nebo služebním průkazem se vojenský policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti prováděného úkonu dovolí.

SBOR NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI (Veřejná bezpečnost; policie)
zákon 40/1974 Sb.
§ 17
Jsou-li příslušníci Sboru národní bezpečnosti při provádění služebního úkonu požádáni o prokázání příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti ... způsob ... stanoví ministerstvo vnitra obecně závazným právním předpisem

vyhláška 42/1974 Sb.
Příslušníci Sboru národní bezpečnostipři výkonu své pravomoci prokazují příslušnost je Sboru národní bezpečnosti těmito způsoby:
a) stejnokrojem příslušníka;
b) služebním průkazem;
c) odznakem kriminální služby;
d) ústním prohlášením

ad (3) prokazují se

ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE
zákon 64/1986 Sb.
§ 4
Zaměstnanci České obchodní inspekce pověření plněním jejích kontrolních úkolů (dále jen inspektoři) se při výkonu kontroly prokazují služebním průkazem vydaným Českou obchodní inspekcí, který je současně jejich pověřením ke kontrole. Vzor služebního průkazu stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlášškou.

vyhl. 65/2014 Sb. - vzor průkazu

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ A POTRAVINÁŘSKÁ INSPEKCE
zákon 146/2002 Sb.
§ 4
(3) Inspektoři se při výkonu kontrolní činnosti prokazují průkazem inspekce, který je současně dokladem o jejich pověření ke kontrole, nebo písemným pověřením k jednotlivé kontrole. Průkaz inspekce vydává ústřední ředitel. Písemné pověření k jednotlivé kontrole vydává ředitel inspektorátu.
(4) Kontrola prodeje na dálku může být zahájena kontrolním nákupem, předcházejícím předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo povinné osobě nebo doručení oznámení o zahájení kontroly kontrolované osobě.

SPRÁVA DANÍ
zákon 280/2009 Sb.
(3) Úřední osoba prokazuje svoje oprávnění k úkonům při správě daní služebním průkazem, pokud tak stanoví zákon, popřípadě jiným způsobem.

VODNÍ STRÁŽ
zákon 130/1974 Sb.
§ 23 Ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra určí obecně závazným předpisem vodohospodářské orgány, které ustanovují vodní stráž a stanoví ostatní podrobnosti o ustanovení vodní stráže, zejména složení jejich slibu, o vnějším označení a o výkonu ochrany.

vyhláška 99/1976
§ 4 Po složení slibu vydá vodohospodářský orgán vodní stráži osvědčení o ustanovení vodní stráží a služební odznak.
Vodní stráž je povinna při plnění svých úkolů se na požádání prokázat osvědčením o ustanovení vodní stráží.

PŘÍSEŽNÝ HAJNÝ
zákon 86/1949
§ 6 O schválení ustanovení přísežného hajného a o vzetí do přísahy vydá okresní národní výbor osvědčení ...
Přísežný hajný musí míti osvědčení při výkonu služby s sebou a na požádání se jim vykázati.

LESNÍ STRÁŽ
zákon 19/1977 Sb.
lesní stráž se při výkonu své funkce prokazuje zvláštním průkazem

vyhláška 98/1977 Sb.
§ 4
prokázat se při provádění úkonu na požádání zvláštním průkazem, který ji k takovému jednání opravňuje

zákon 289/1995 Sb
§ 39
Lesní stráž je při své činnosti povinna
a) prokázat se průkazem lesní stráže a nosit služební odznak,
b) dohlížet na dodržování povinností spojených s obecným užíváním lesů

ad (4) viditelně označeni

PŘÍSEŽNÁ STRÁŽ
zákon 12/1948 Sb.
Osoby, které jsou podle předpisů o ochraně lesů, polního majetku, myslivosti a rybářství a vykonaly služební přísahu, jsou povinny nositi při výkonu služby služební odznak podle tohoto zákona.

RYBÁŘSKÁ STRÁŽ
zákon 102/1963 Sb.
§ 18
Rybářská stráž je povinna nosit při výkonu své činnosti služební odznak se státním znakem.

zákon 99/2004 Sb.
§ 17
(1) Rybářská stráž je při výkonu své funkce povinna
a) nosit služební odznak na viditelném místě,
b) prokazovat se průkazem rybářské stráže, ...
§ 14
(9) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti o předpokladech pro výkon
funkce rybářské stráže a o jejich ověřování a vzor služebního odznaku a průkazu
rybářské stráže.
vyhláška 197/2004 Sb.
MYSLIVECKÁ STRÁŽ
Myslivecká stráž je při své činnosti povinna
a) prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak,

STRÁŽ PŘÍRODY
zákon 114/1992 Sb.
Stráž přírody je při své činnosti povinna
a) prokázat se průkazem stráže přírody a nosit služební odznak,

POMOCNÁ STRÁŽ VEŘEJNÉ BEZPEČNOSTI
zákon 40/1974 Sb.
§ 56 Při výkonu služby musí být členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti zevně označeni;
na požádání se prokáže průkazem člena Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti
vyhláška 43/1974 Sb.
§ 2
zevním označením člena Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti je rukávová páska Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, která se nosí na levém záloktí

ZÁVODNÍ STRÁŽ
Nařízení ministra národní bezpečnosti 103/1952 Sb.
Občané, kteří byli povoláni ke službě jako členové závodní stráže (red. pozn.: podnikový vrátný-strážný) jsou při plnění svých povinností označení červenou páskou 10 cm širokou, na které jsou žlutě vytištěna písmena ZS o výšce 60 mm a šířce 15 mm a na které je otisk kulatého razítka krajské správy Veřejné bezpečnosti. Páska se nosí na levém záloktí.

Významy použitých slov - slovníky

průkaz, -u m. prokázání, osvědčení, důkaz. Pracemi naplněný sál Bedřicha Piskače je průkazem houževnatého úsilí mladého výtvarníka. Naše d. Mohl císař Římský žádati průkazů poddanosti. Suš. Chtěl jsem podat průkaz toho, co jsem naznačil na počátku kapitoly. Čes. pol. Národu našemu podal [Šafařík] průkazy jeho původu a rodu. Osv. Průkaz amnesie má význam lékařský a soudní. MSN. D Zř. projev. Zastyděl jsem se za průkaz hněvu tak zbabělý. Kos. D Veř. spr. listina obsahující osobní data majitelova a potvrzující jeho totožnost, legitimace: osobní průkaz, průkaz totožnosti; řidičský průkaz listina potvrzující vykonání předepsané řidičské zkoušky a opravňující k řízení motorového vozidla. Obch. průkaz způsobilosti doklad o absolvování náležitého výcviku předepsaného pro příslušnou živnost. Voj. odvodní průkaz doklad o rozhodnutí odvodní komise, vydávaný osobám, které byly odvedeny; cestovní průkaz doklad opravňující osobu v něm uvedenou k cestě za jistých okolností. Pošt. doručovací průkaz tiskopis, v němž se zaznamenávají telegramy odevzdané doručovateli.

průkaz, -u m. (6. j. -u, -e) 1. listina, doklad prokazující urč. skutečnosti (osobní data, způsobilost k něčemu opravňující ap.); legitimace 1: osobní p-y; p. totožnosti; veř. spr. občanský p.; řidičský p. 2. řidč. kniž. prokázání, osvědčení, důkaz: p. píle, nadání, způsobilosti

příslušnost, -i f. vlastnost, že někdo n. něco někam přísluší, vztah k jisté společnosti, třídě a p. Třetí základ [vzniku městské obce] byla příslušnost ke společné faře. H. Jireč. Zjišťovali jsme tam [u trestního soudu] jednou příslušnost jednoho cikána kam přísluší domovským právem. Herrm. Zajímáte li se o její [kukuřice] botanickou příslušnost, seznáte, že patří k travám. Nár. p. Práv. vztah jednotlivce k určité politické správní jednotce. Příslušnost domovská vztah jednotlivce k obci, v níž má domovské právo. Příslušnost státní, zemská a p. D Práv. obor a rozsah působnosti jistého úřadu, kompetence. Příslušnost věcná, místní D (obyč. v pl.) poněk. zast. co k něčemu přísluší, je doplňující částí něčeho, příslušenství. Má [parník] kuchyň s příslušnostmi. Štol. Několik pěkných pokojův v prvním patře se všemi příslušnostmi: toť byl byt pana Plachého. Pfleg. Vidět bylo rozsáhlý dvůr s veškerými příslušnostmi. Šmil. Obstaral nákup střelného prachu a ostatních příslušností, jichž třeba k výrobě nábojů. Vrba. D Zast. slušnost. Pozdravíli tebe někdo na cestě, rozumí se, že mu z příslušnosti poděkuješ. Javor.

příslušnost, -i ž. 1. vlastnost n. stav toho, kdo (n. co) je někam příslušný (ve význ. 1, 2): p. jednotlivých podniků ke koncernu; p. ke krevní skupině; třídní, politická, stranická p.; dobová p.; p. k táboru míru; - p. k rozhodování; práv. státní p. státní občanství; veř. spr. vymezení věcné n. místní působnosti soudu n. jiného orgánu, kompetence: věcná, místní p. †2. zprav. mn. p-i co k něčemu přísluší, příslušenství 1: letohrádek se všemi p-mi (Havl.); kuchyň s p-mi (Štol.); střelný prach a ostatní p-i, jichž třeba k výrobě nábojů (Vrba); - v. též nepříslušnost

opatřiti dok. (co, koho komu) zjednati, poříditi. Když's nám zabil pána boha, opatř nám jiného! Havl. Umínil si, že jí [dceři] sám ženicha opatří. Prav. Slíbila rodičům, že s Kačenkou půjde, až jim krejčí nějakou pořádnou službu opatří. Prav. Bude hledět, aby jí [dívce] nějaké místo opatřil. Jir. Než přijedu, můžeš opatřiti peníze. Svob. Otec se zastavil v Chrudimi, aby si opatřil dovolenou. Rais. Slyšel jsem, že jste několik mladíků opatřením vydatných stipendií podporoval. Čech. D (koho, co čím) vypraviti, vystrojiti někoho, něco něčím. Císař vypravil k Moravanům oba slavné bratří, potřebami na cestu hojně je opatřiv. Pal. Nemocnice černohorské opatřili [Rusové] hojně všemi potřebami. Hol. Na tvrzi byli střelbou hojně opatření. Jir. Teta pernactvo své opatřila zobem. Kos. Arch. I stáli na tom, hospodář i s noclehářem aby byli šatlavou opatřeni. Ehrenb. D (co čím) dodati, přidati, dáti něco k něčemu. Širokou střechou opatřený širák. Něm. Básně opatřil básník sám poznamenáními. Kou. Položil se do okna, sněhobílým polštářem opatřeného. Ner. Dveře byly opatřeny velmi dobrým zámkem. Zey. Rozbalil vlastnoručně napsanou a kolkem opatřenou žádost. A. Mrš. Račte podpisem to breve opatřit. Vrch. Svlékali stěny svých obydlí ze slaměných obalů, jimiž je na podzim opatřili. Rais. D (koho, co) obstarati, obsloužiti, pokliditi. Ty opatři zatím mé hospodářství. Třeb. Doma za ni [dceru] všechno pořídil, domácnosť opatřil. Merh. Opatříme slepice. Budou pomalu chtíti na hřáď. Kos. I vařit budeš muset i drůbež opatřit. Ben. pacholek vyšel ven opatřit cizí koně. Jir. Přemohla rozpaky, nemá-li napřed kozu v chlévě opatřiti. Čap. Ch. Jal se posluhovi nařizovati, kterak mu jest opatřiti všecka jeho zavazadla. Krás. Nesnadno bylo opatřiti duchovní potřeby lidu českého ve smyslu katolickém. Ath. Časně ráno urovnal své věci, opatřil vše k odjezdu. Pfleg. D (koho, co čím, proti komu, čemu, před kým, čím) vzíti v ochranu, zaopatřiti, zajistiti, zabezpečiti. Doufám, že i syna mého Bůh sirotků opatří. Čel. Radíme těmito řádky všem milovníkům literatury, aby svých peněz dobře opatřili? Havl. No, skřivánek eště menší, ha Pánbůh ho přece opatří. Něm. Johanku má juž jako opatřenu, poněvadž si ji kněžna tuze oblíbila a k sobě vzala. Jir. Že měl slušný majetek, přemluvili příbuzní děvče, aby si ho vzala a tak se opatřila. Jir. Bratři, sestry hospodářovi pobývají s jeho rodinou, dokud se jinak neopatří. Jir. U nás [v továrně] jsou dělníci lépe opatřeni je o ně postaráno. Rais. Nutno pohleděti, kterak jste opatřeni na zlý čas. Krás. Nezapomeň se dobře na cestu opatřit. Šim. Julie zavinula ji [babičku do šátku]‚ aby ji opatřila proti chladnu. Prav. Jak tedy dědictví mu opatřiti, by zas je nezloupila lotří ruka? Mach. Zapomnělať čeládka v pohnutí všeobecném stavení na noc opatřit. Svět. Přikazuji tobě, abys opatřil brány města. Jan. Rozkaz zní, aby především opatřili se [nepřátelé] před námi nějakým opevněním táboru. Jan. Jeřábek hleděl opatřiti svého zajatce před každým všetečným pohledem. Jan. Jména vinníků si zapamatoval, proti úkladům jejich se opatřil. Pek. Ráda by se opatřila proti bídě a nouzi. Prav. Přišel s prosbou, aby velebný pán ráčil opatřiti jakéhosi Marka Krale na cestu k věčnému odpočinku zaopatřiti svátostmi umírajících. E. Jel. D (lékařsky) ošetřiti. Bedlivě opatřili rány jeho. J. z Hv. Dej opatřit si rány. Vrch. Hrabě opatřil zlomeninu. H. Jireč. Lékař opatřil přeťatou tepnu, aby nekrvácela. Čap. Ch. D Arch. prohlédnouti, obhlédnouti. Žádám za opatření toho, dobře-li jest tak učinil? Win. Snáze jest, s vrchu pyramidy shlédaje, opatřiti najednou veškerý stav a všestranné rozvedení i chýlení její. Pal. - V. t. opatření.

opatřiti dok. (3. mn. -í) 1. (komu co, koho; co) postarat se, aby někdo něco, někoho měl, dostal; pořídit, získat, zjednat, najít, zaopatřit, obstarat: o. někomu byt, práci, dobré místo zprostředkovat, dohodit; o. nemocnému ošetřovatele; o. si peníze na cestu; o. si o někom informace pořídit si; o. si za sebe včas náhradu; opatření úhrady 2. (co čím) připojit, dodat něco někam, k něčemu jakožto součást, doplněk, zlepšení ap.: místnost opatřená nábytkem; o. doklad razítkem, závěť podpisem; o. dílo předmluvou 3. kniž. (koho, co čím) obstarat někomu, něčemu něco potřebného, užitečného; vybavit, zaopatřit, zásobit: vyšel ven opatřen svítilnou; o. výpravu zásobami; o. koně krmivem; hojně, nuzně opatřen; círk. o. koho svátostí umírajících zaopatřit 4. poněk. zast. (co, koho) učinit, postarat se, aby něco, někdo měl všechno potřebné, věnovat něčemu, někomu péči; obstarat: o. hospodářství; o. drůbež na noc; o. nemocného; o. děti; o. se k odjezdu připravit se, vybavit; dceru už má opatřenu zaopatřenu †5. (koho, co) zajistit, zabezpečit: opatřila ji proti chladnu (Prav.); stavení na noc o. (Svět.) †6. (co) ošetřit (ránu ap.): dej o. si rány (Vrchl.) †7. (co) prohlédnout, obhlédnout: (krále na marách) mohl každý o. (Pal.) 0 předp. za-; - ned. opatřovat

prokázati dok. 1. dáti najevo, projeviti, ukázati. Výraz, který žije v jazyce skoro pět století, prokázal právo existenční. Naše ř. Tento mladý panovník prokázal, ač byl dosud mlád, dosti mnoho diplomatické dovednosti a schopnosti k činům. Rez. Prokázal slušný prospěch [ve škole]. Svob. D (co) podati důkaz o něčem, dokázati něco. Stav panský přijal Haranta mezi sebe, však tak, aby předky své rytířské prokázal. Erb. Na štěstí se prokázalo výslechem kojné, že děťátko tehdy [při úrazu] trpělo zácpou. Vach. Tak se prokázalo, že myslivec křivě přísahal. Jir. D učiniti, udělati. Cítil potřebu prokázati nešťastníkovi nějakou službu. Vach. Vy nemáte zdání o cti, kterou vám spoluobčané vaši prokázali. Zey. Prokažte tu lásku spolubližnímu svému. Jir. Prosila jsem, aby mi dali raději pár zlatých peněz, chtějí-li mi nějakou milost prokázat. Něm. Dobrý skutek chci totiž prokázat p. Stěhulovi. Mach. D prokázati se objeviti se, projeviti se, ukázati se. Vrahem se nakonec prokáže sám velitel městské policie. Sez. Dáma ta prokázala se býti nejlepší soubretou naší opery. Čas. Prokázal se [Dětmar] býti biskupem pobožným, činným a moudrým. Pal. D vykázati se; legitimovati se. Přestoupil na víru katolickou, jak se mohl neklamným svědectvím prokázati. Jir. Volič prokáže se komisi volebním svým lístkem. Ner. Každé z nesčetných stráží musel kapitán náš se prokázati. Štol.
•prokázati dok. 2. stráviti (čas) kázáním. Žena jeho fena štěkavá večery prokázala, kávu srkajíc: Hle, kdybys práci hledal! Všechny vyjídáš! Sova.

prokázati I (†proukázati [-o-u-]) dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -kaž) 1. (co) dát najevo; projevit, osvědčit 1, dokázat I 2: p. schopnosti; p. statečnost; proukázat lásku (Herb.) 2. (co) provést důkaz; dokázat I 1: p. vinu obžalovaného; p. alibi; máte proukázat, že můžete ženu uživit (Herrm.); je to prokázaná lež 3. (co komu) učinit, udělat: p. někomu službu, dobrodiní; p. někomu čest; proukázat poslední poctu (Ner.); - prokázati se (†proukázati se) dok. 1. projevit se 2, osvědčit se 1: prokázal se jako dobrý pracovník; šuhaj, který by se nemohl nějakým hrdinstvím proukázati (Něm.) 2. (čím) vykázat se: p. se občanským průkazem legitimovat se; proukáže se listem císaře (Mácha); - ned. prokazovati, p. se

insignie, -ií f. pl. (zř. insignia, -ií n. pl.) čestné odznaky úřední moci n. hodnosti. Korunovační insignie. Šus. Rektorské insignie. Fialové kanovnické insignie. Sez. Klenoty a insignie moci papežské. Třeb. Vám ta naše [kanovnická] insignia budou zvláště slušet. Baar.

insignie [-sígny-], -ií ž. mn. (z lat.) odznaky moci n. něj. vysoké hodnosti: říšské i.; universitní i.; i. královské moci; korunovační i.; zlaté, drahokamy zdobené i.

| hlavní stránka > předpisy > výklad |